SLP 09 (2015)

Ještě výraznější změna, kterou přinesl vývoj MHP po skončení studené války, se týká vytváření kontrolních a donucovacích nástrojů. Po dlouhou dobu se státy a MVČK soustředily na vymezování, rozšiřování a zpřesňování primárních norem MHP, které stanovují práva a povinností stran v konfliktu. V poslední době se zájem přesunuje k normám sekundárním, které vytvářejí mechanismy dohledu nad dodržovánímMHP a určují právní následky jeho porušení. Největšího rozvoje zatím doznala oblast stíhá- ní individuálních pachatelů závažných zločinů podle mezinárodního práva, zejména válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tyto zločiny zná mezinárodní společenství již od 40. let 20. století, kdy byli za jejich spáchání či organizaci odsouzeni němečtí a japonští váleční zločinci (Mezinárodní vojenské tribunály v Norimberku a v Tokiu a procesy na národní úrovni). V období studené války ustoupily snahy o postih zločinů podle mezinárodního práva dočasně do pozadí, po jejím skončení na ně ale opět začal být kladen důraz. Výrazem se stalo zřízení Mezinárodních trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v roce 1993 a pro Rwandu (ICTR) v roce 1994, které dostaly za úkol stíhat a potrestat pachatele závažných zločinů podle mezinárodního práva spáchaných během občanské války v bývalé Jugoslávii a za genocidy ve Rwandě. Judikatura obou tribunálů výrazně napomohla vyjasnit některé sporné koncepty MHP: např. potvrdila, že válečné zločiny mohou být spáchány v jakémkoli typu ozbrojených konfliktů, včetně konfliktů vnitrostátních; nebo že vinu za takové zločiny nesou jak lidé, kteří je přímo vykonávají, tak ti, již takové zločiny plánují, organizují, popř. jsou obecněji zapojeni do jejich reali- zace (instituty odpovědnosti velitele, společného zločinného plánu atd.). 10 Na činnost ICTY a ICTR navázal stálý Mezinárodní trestní soud (dále MTS), zřízený na základě mezinárodní smlouvy, Římského statutu, který byl podepsán v roce 1998 a v platnost vstoupil v roce 2002. Římský statut obsahuje podrobný katalog válečných zločinů, jejichž pachatelé se vystavují trestnímu postihu na národní i mezinárodní úrovni. První rozsudek, vynesený MTS ve věci vojenského velitele z Demokratické republiky Kongo, Thomase Lubangy, v roce 2012, se týkal právě válečných zločinů, konkrétně náboru dětských vojáků. Ve výčtu významných událostí stopadesátiletého vývoje MHP by bylo možno pokra- čovat. 11 V textu např. nebyly zmíněny některé nové výzvy, jež před MHP vyvstávají mj. v souvislosti s postupující privatizací války (využívání služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností aj.), využíváním moderních technologií (bezpilotní letadla, tzv. kybernetické válčení aj.), zapojením nových aktérů (např. teroristické skupiny), nebo vznikem nových typů konfliktů (např. transnacionální konflikty či anarchické konflikty). O tom, jak se MHP snažilo a snaží na tyto výzvy reagovat, pojednávají další příspěvky obsažené v této kolektivní monografii. Podrobněji rozebrán je také vývoj 10 Více viz VÁLEK, Petr. Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního práva. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-151-2. 11 Viz též zvláštní číslo časopisu International Review of the Red Cross, No. 888, 2012, nazvané ICRC: 150 Years of Humanitarian Action.

16