SLP 09 (2015)

i objektivitu. Celý proces probíhal důstojně, korektně, bez nátlaku nebo umlčování. Obvinění o zmanipulovaném dokazování, která jsou někdy slyšet, jsou nepravdivá. 27 Zbývá rozsudek. Rozsudkem norimberského tribunálu bylo uloženo 12 trestů smrti, několik dlouholetých trestů odnětí svobody (i doživotí) a 3 obžalovaní byli zproštěni. Tento výsledek je spravedlivý jen částečně – u trestů smrti. V ostatním, zvláště u zpro- stěných Schachta a von Papena, je nepřiměřeně mírný. Lze souhlasit se separátním votem sovětského soudce. Ten vytýkal i to, že za zločinecké měly být prohlášeny ještě další organizace. Najít v těchto směrech shodu mezi soudci se ale nepodařilo. O jak komplikované vyjednávání šlo, ukázaly otevřené archivy. 28 ͻ. Zhodnocení Norimberského procesu Na závěr můžeme říci, že Norimberský proces byl legální a legitimní. Přinesl ale jen částečnou spravedlnost. Postihl některé čelné nacisty, další unikli (spáchali sebevraždu, nebyli obžalováni či utekli nebo jim byla poskytnuta ochrana některou z mocností – typicky vědcům a agentům). 29 Tento proces se nezabýval ani četnými excesy spojenců. K tomu nebyl určen. Stejně se ale žádný zločinec nemůže efektivně dovolávat toho, že někdo jiný není stíhán nebo že právo porušuje každý. I přes tyto nedostatky znamenal Norimberský proces v mnoha ohledech průlom v dosavadní mezinárodní praxi a hlav- ně posunul dále rozvoj mezinárodního humanitárního práva. Z organizačně technického hlediska byl Norimberský proces skutečně úctyhodnou akcí, kterou nebylo snadné zvládnout. Tento proces trval téměř rok. Za tu dobu pro- běhlo 403 zasedání tribunálu. Obžaloba předložila 2630 dokumentů, obhajoba pak 2 700. Došlo k výslechu 195 svědků a muselo být prostudováno 300 000 přísežných písemných výpovědí. Soudní protokoly měly dohromady 16000 stran. Celkově se spotřebovalo 5 miliónů listů papíru o váze 200 tun, 27 000 metrů zvukového filmu a 7000 fotografických filmů. 30 Toto vše by nebylo možné zajistit bez spolupráce vítěz- ných mocností druhé světové války. Ta sice někdy nebyla snadná, přesto pravidelně končila dosažením kompromisu. Určitě se o to zasloužil i velký étos celého procesu. Významný byl psychologický účinek procesu. Nešlo jen o to, že lidé mohli zase začít věřit v právo a spravedlnost a v to, že zločinci jakéhokoli postavení budou patřičně 27 ROLAND, Paul, op. cit., s. 76 an., 92 an. Srov. s knihou fikcí a polopravd: IRVING, David J.C. Norimberk: Poslední bitva. Praha: Naše vojsko, 2009, ISBN: 978-80-206-1007-2. 28 Rozsudek a separátní votum jsou přetištěny ve sbírce Norimberský proces. II. díl. Praha: Orbis, 1953, s. 439-637. To, co vlastnímu rozhodnutí předcházelo, fundovaně popisují HEYDECKER, Joe J., LEEB, Johannes. op. cit. s. 585 an., 664 an. EČER, Bohuslav. Norimberský soud . Praha: Orbis, 1946, s. 378 uvádí, že „soudcové čtyř velmocí se shodli, pokud jde o všeobecnou část rozsudku úplně, pokud jde o individuální obžalované na více než 80 procent a pokud jde o zažalované skupiny a organisace skoro na 70 procent“. 29 Sebevraždu spáchali dávno před procesem Adolf Hitler, Heinrich Himmler, Joseph Goebbels, ve vazbě Robert Ley a nedlouho před popravou Hermann Göring, v nepřítomnosti byl odsouzenMartin Bormann. V případě Gustava Kruppa von Bohlen und Halbach bylo řízení zastaveno pro nepříznivý zdravotní stav. 30 POLTORAK, Arkadij Iosifovič, op. cit., s. 11 an.

182