SLP 09 (2015)

potrestáni. Jednalo se o demaskování nacistické praxe a pravé tváře těch, co ji repre- zentovali. „Zbaveni zástěrky teutonského heroismu a rituálního wagnerovského jeviště svých shromáždění, byli obžalovaní v Norimberku nakonec přinuceni postavit se tváří v tvář nechutné realitě škod, které způsobily světu jejich rasistická ideologie a extrémní nacionalismus.“ 31 Tuto konfrontaci mnohý se souzených nacistů nevydržel. I tady se ale většina těchto zločinců projevovala jako osoby bez charakteru, soucitu a svědomí. 32 Norimberský proces s hlavními nacistickými válečnými zločinci a některými naci- stickými organizacemi více než čestně obstál ve srovnání s tokijským procesem, kde byli souzeni čelní japonští představitelé, i s následnými norimberskými procesy. Těch bylo dvanáct a konaly se před americkými vojenskými tribunály. Ať už byly nedostat- ky Norimberského procesu jakékoli, deficity těch ostatních byly daleko větší. Před Tokijským tribunálem nestanul z politických důvodů japonský císař, americká obža- loba omezila roli zástupců ostatních zemí a proces se protáhl na dva a půl roku. Bylo to zásluhou toho, že písemná svědectví nahradila z velké části ústní výslech svědků a byly zde mnohem větší problémy s překladem. 33 Následným norimberským procesům bývá vyčítáno, že se „tápavě snažily najít správnou cestu mezi nadměrnou shovívavostí a zbytečnou krutostí“. 34 Bohuslav Ečer v jedné ze svých knih napsal, že, „norimberský soud uznal úzký sva- zek mezi mravností a právem“ a dal světu poučení „rázu politického, právního, mrav- ního, všeobecně kulturního a také všelidského“. 35 Tato slova nebyla nadsázkou, ale byla hluboce pravdivá. A lidé to tak ve své době i cítili. Čas, jak známo, poněkud obrušuje hrany a stírá význam událostí i prožitků. Pro Norimberk to však z velké části neplatí. I když je dnes Norimberský proces už jen historií, jeho odkaz má trvalou platnost. Lidé by na něj neměli nikdy zapomenout. ͼ. Závěr O Norimberském procesu se diskutuje už od doby, kdy probíhal. Tento proces měl a má své zastánce i kritiky. Diskuze nebyla vždy korektní, protože do ní často vstupova- ly zejména politické zájmy. Pro ty, co jej hájí, je tento proces symbolem spravedlivého vypořádání se se zločiny nacismu. Ti, kteří jej kritizují, mu vytýkají, že popřel některé právní principy a byl právem vítězů. Bohužel dnes tento názor prezentují hlavně popí- rači holocaustu. Jak bylo ukázáno, na Norimberský proces je třeba hledět jako na ne- zbytnou součást poválečné právní obnovy. Ztělesňoval její retribuční aspekt. Právními prostředky se vyrovnal s nacistickým bezprávím. Přitom měl ráz férového procesu. Jeho kritika neobstojí. Byl legální i legitimní. Jeho alternativy, představiteli vítězných mocností zvažované, nebyly prakticky vůbec akceptovatelné. Nepotrestání nacistic- 31 ROLAND, Paul, op. cit., s. 7. 32 O tom více GILBERT, Gustave. Norimberský deník . Praha: Mladá fronta, 1969. 33 SMIRNOV, Lev N., ZAJCEV, Jevgenij B.. Soud v Tokiu . Praha: Naše vojsko, 1979, s. 77, 91, 100.

34 DELPLA, François, op. cit., s. 278. 35 EČER, Bohuslav, op. cit. , s. 375, 380.

183