SLP 09 (2015)

vány za útok na hodnoty sdílené lidstvem jako celkem, každým národem a každým státem, který je součástí mezinárodní komunity. Podobně je tudíž možno uvažo- vat s trochou nadhledu i o všech národních soudech s pachateli těchto zločinů jako o procesech mezinárodního charakteru. 2 Velmi trefně toto postihl Simon Wiesenthal, ředitel Dokumentačního centra Spolku Židů pronásledovaných nacistickým režimem, ve svém memorandu „Vina a hříchy nacistických pachatelů z Rakouska /Schuld und Sühne der NS-Täter aus Österreich/“ , které v roce 1966 předal rakouskému spolkovému kancléři Josefu Klausovi. Zde uvedl: „ Oběti těchto zločinů jsou totiž občané různých stá- tů. A tím také každý takový proces … se stává procesem mezinárodním, při němž je v sázce pověst Rakouska u celého přihlížejícího světa .“ 3 V případě, že bychom podrobili tento historický dokument bližšímu zkoumání, do- spěli bychom k závěru, že jeho obsahem je především kritika vůči přístupu rakouských orgánů činných v trestním řízení ke stíhání zločinů nacismu spáchaných rakouskými občany. Bližším předmětem tohoto článku proto bude zhodnocení efektivity trestní- ho postihu nacistických zločinů před národními soudy, a to se zaměření především na Rakousko, Německo a dílčím způsobem i Izrael, v němž se v tomto směru odehrál jeden z nejpozoruhodnějších procesů s bývalým nacistou před vnitrostátním soudem, a to proces s Adolfem Eichmannem. Přes toto retrospektivní vymezení však není možno chápat téma této kapitoly jako ryze historizující a postrádající aktuálnost. Nejenže jsou v mnoha směrech judikáty mezinárodních i některých národních tribunálů týkající se bývalých nacistů stále rele- vantním pramenem mezinárodního trestního práva, své aktuální implikace mají i skrze koncept komplementarity Mezinárodního trestního soudu (dále jen „MTS“) založeného Římským Statutem. 4 Lze říci, že komplementarita v jurisdikci MTS zavádí jakýsi tichý dialog mezi tímto mezinárodním tribunálem a národními soudy a teprve za určitých podmínek je jeho výsledkem to, že k řízení bude namísto vnitrostátního soudu pří- slušný MTS. Slovy Antonia Casseseho „Římský statut určuje, že státní soudní instituce mají pri- mární odpovědnost za stíhání a trestání zločinů podle mezinárodního práva. Toto je jejich normálním úkolem a MTS se může zabývat pouze případy, kde národní právní systémy nejsou schopny plnit své funkce.“ 5 V bližším jsou principy komplementarity obsaženy v řadě ustanovení Římského statutu, přičemž pro účely diskuze vedené v tomto textu 2 Tento mezinárodní charakter je dán kontextem a z hlediska materiálního, samozřejmě nikoliv z hlediska procesního a institucionálního. 3 Memorandum je k dispozici v Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes , popř. on- line na: http://www.simon-wiesenthal-archiv.at/01_wiesenthal/05_stellungnahmen/Memorandum.pdf. V tomto dokumentu zaznívá kritika rakouského přístupu a nízké aktivity při vyšetřování a stíhání nacis- tických zločinů, což akcentuje i tato citovaná pasáž textu. 4 Statut Mezinárodního trestního soudu / Statute of the International Criminal Court / ze dne 17. července 1998, v ČR publikován sdělenímMinisterstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb.m.s. ze dne 24. září 2009. 5 CASSESE, Antonio. The Human Dimension of International Law, Selected Papers . Oxford: Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0-19-923291-8, s. 513.

186