SLP 09 (2015)

v některých specifických oblastech MHP, jako je ochrana dětí za ozbrojených konflik- tů, nebo trestní postih válečných zločinů. Vzhledem k přítomnosti těchto příspěvků lze stručné ohlédnutí za sto padesáti lety vývoje MHP ukončit a přesunout pozornost k hodnocení, resp. výkladu tohoto vývoje. ͹. Sto padesát let mezinárodního humanitárního práva – odlišné příběhy Vývoj mezinárodního humanitárního práva od vzniku MVČK a přijetí Lieberova kodexu a první Ženevské úmluvy v polovině 19. století do současnosti nepodléhá jed- noznačnému výkladu. Různí lidé, jak již bylo řečeno, v něm spatřují různé věci – v zá- vislosti na tom, které události jim přijdou důležité i jak obecně chápou vývoj meziná- rodních vztahů a mezinárodního práva. Lze říci, že existují čtyři hlavní příběhy o vývo- ji MHP, které se váží k odlišným narativům. Narativy se zde rozumí „způsoby myšlení, které se tím či oním způsobem snaží vysvětlit shody a rozdíly mezi různými pravidly a in- stitucemi mezinárodního práva“ . 12 Narativy se opírají o obecná ideová východiska, jimiž poměřují veškeré jevy a procesy spojené s mezinárodním právem. Východisko říká, jaký příběh se v oblasti mezinárodního práva odehrává, a určuje roli, kterou v něm sehrávají jednotlivé oblasti, zde MHP. Mezi příběhy, které jsou v diskusi o vývoji MHP a loňském výročí explicitně přítomny, popř. se k nim implicitně vztahují, patří příběh humanizace, příběh konstitucionalizace, příběh fragmentace a příběh irelevance. ͹.ͷ Příběh humanizace MHP Příběh humanizace patří mezi nejrozšířenější a nejmocnější příběhy, s nimiž se lze v oblasti MHP, resp. mezinárodního práva setkat. Základní teze vystihuje článek ame- rického internacionalisty Theodora Merona příznačně nazvaný Humanizace humani- tárního práva z roku 2000 13 a jeho kniha Humanizace mezinárodního práva , která vyšla v roce 2006 a má širší záběr. 14 Meron popisuje humanizaci MHP jako proces, kdy „právo ozbrojených konfliktů prochází změnou a získává lidštější tvář“ . 15 Děje se tak údaj- ně hlavně pod vlivem zásady humanity, na níž je celý systém MHP vystavěn a která usiluje o to, aby ozbrojené konflikty, nelze-li je už eliminovat, měly aspoň omezenou podobu a určitá jednání aby v nich byla absolutně zakázána. Svou roli při humanizaci MHP podle Merona sehrávají rovněž další odvětví mezinárodního práva, která tlačí na určité normativní změny na mezinárodní úrovni. Typicky jde o právo lidských práv, jež klade důraz na ochranu jednotlivce proti moci státu a – stále více – i proti moci nestátních aktérů včetně ozbrojených povstaleckých skupin. 16 12 LIXINSKI, Lucas. Narratives of the International Legal Order and Why They Matter. Erasmus Law Review, No. 1, 2013, s. 2. 13 MERON, Theodor. Humanization of Humanitarian Law. American Journal of International Law, Vol. 94, No. 2, 2000, s. 239-278. 14 MERON, Theodor. Humanization of International Law. Brill, 2006. ISBN 9004150609. 15 MERON, Theodor. Humanization of Humanitarian Law, op. cit., s. 239. 16 Viz např. LUBELL, Noam. Challenges in applying human rights law to armed conflict. International Review of the Red Cross, Vol. 87, No. 860, 2005, s. 737-754.

17