SLP 09 (2015)

spojenci zřejmé, jakou formou má toto potrestání proběhnout. Zvažovány byly řádné soudní procesy, ale i paušální masové popravy všech německých důstojníků, stanné soudy, či kastrace hlavních představitelů nacistického režimu. 10 Ještě v tzv. Moskevské deklaraci z 30. října 1943 se ve vztahu k pachatelům zločinů majících mezinárodní rozměr stanovuje toliko to, že „budou potrestáni společným rozhodnutím vlád spojenec- kých států“ , aniž by tím byl vyjádřen způsob, jakým se tak má stát. 11 Ve Spojených státech nicméně nakonec převážily názory, jejichž hlavním zastáncem byl ministr války Henry Stimson. Dle nich mohly řádné (apolitické) procesy s nacis- ty nabídnout větší přínos nejen směrem k poválečné konsolidaci Německa i dalších dotčených států, ale také sehrát důležitou roli jako odkaz pro budoucnost. 12 K této variantě postupu se nakonec přiklonily i další spojenecké mocnosti a vyústěním snah se stalo přijetí Londýnské dohody ze dne 8. srpna 1945, k níž byla v příloze připojena i Charta Mezinárodního vojenského tribunálu. Před Mezinárodním vojenským tribunálem (MVT) se nakonec uskutečnil pouze jeden proces. 13 Přestože k tomu došlo v soudobém historickém kontextu zejména z dů- vodů narůstajících rozporů mezi západními spojenci a SSSR, je možno to vnímat i jako odraz realistického přístupu ke stíhání zločinů proti mezinárodnímu právu, ne- boť zpravidla vzhledem k počtu osob účastnících se na jejich spáchání není možné, aby mezinárodní tribunály projednaly obžaloby vůči všem osobám podezřelým z podílu na takových zločinech. Spojenecké mocnosti tudíž již s předstihem, a to 20. prosince 1945, přijaly prostřed- nictvím společné Kontrolní rady pro okupované Německo tzv. zákon Kontrolní rady č. 10 (dále jen „ZKR 10“). 14 Ten měl zajistit jednotnost v postupu při stíhání nacis- tických zločinů napříč jednotlivými okupačními zónami, 15 po stránce hmotněprávní čerpal inspiraci v Chartě MVT 16 a podle své preambule byl přijat „ za účelem uplatnění podmínek obsažených v Moskevské deklaraci [...] a Londýnské dohodě [...] a vytvoření 12 Opačnou linii postupu, která měla směřovat ke stannému právu i ekonomické pauperizaci poválečného Německa, zastával především ministr finací Henry Morgenthau Jr. Viz BASS, Gary J., op. cit. , s. 165 a násl. 13 France et al. vs. Göring et al. (1946), 22 IMT 203. 14 Zákon kontrolní rady č. 10 o potrestání osob vinných válečnými zločiny / Control Council Law Nr. 10 on Punishment of Persons Guilty of War Crimes / ze dne 20. prosince 1945. 15 WERLE, Gerhard. Völkerstrafrecht. 2. Auflage. Tübingen: Mohr Siebeck, 2007. ISBN 9783161493720, s. 16. 16 I po stránce hmotněprávní bylo však možné nalézt jisté odlišnosti. Přestože skutkové podstaty zloči- nů byly definovány dle vzoru obsaženého v Chartě MVT, tak došlo v dílčím rozsahu k jejich rozšíření (u zločinů proti míru a zločinů proti lidskosti). Srov. blíže KOHOUT, David. Právněhistorické aspekty trestání nacistických zločinců na pozadí procesu s Adolfem Eichmannem . Praha, 2013. 261 s. Disertační práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze na katedře právních dějin. Vedoucí práce Radim Seltenreich, s. 81-82. 10 BASS, Gary J., op. cit. , s. 7-10. 11 Srov. Prohlášení o ukrutnostech / Statement on Attrocities / připojeném k Moskevské deklaraci.

188