SLP 09 (2015)

jednotného právního základu pro stíhání válečných zločinců a dalších obdobných zločinců v Německu, kteří nebyli souzeni před MVT [...].“ Vedle vytvoření tohoto základu pro jurisdikci soudních orgánů jednotlivých oku- pačních správ v rozděleném Německu došlo prostřednictvím čl. II odst. 1 písm. d) ZKR 10 souběžně k tomu, že spojenci prakticky zcela vyloučili německé národní sou- dy z možnosti projednávat zločiny související s dobou nacistické nadvlády, přičemž tento stav trval až do roku 1951. Podle tohoto ustanovení totiž mohly německé soudy na základě přivolení centrální spojenecké správy v příslušné okupační zóně rozhodovat pouze o případech zločinů proti lidskosti, přičemž však platilo další omezení, a to že v projednávaných případech se mohlo jednat pouze o „ zločiny spáchané osobami s němec- kým občanstvím nebo národností vůči jiným osobám s německým občanstvím nebo národ- ností, nebo osobám bez státní příslušnosti. “ 17 V praxi dostaly možnost německé soudy roz- hodovat o zločinech proti lidskosti podle ZKR 10 pouze v britské a francouzské zóně. 18 Michael S. Bryant pak podává pro francouzský sektor poměrně rozšiřující chápání pojmu zločinů proti lidskosti v podání německých soudů, který měl obsahovat „ dva základní druhy protiprávního jednání: zločiny zahrnující vraždu /crimes of the ‘mur- der type’ / a zločiny, jimiž byla druhá osoba vystavena perzekuci / ‘persecution type’/ .“ 19 17 Tímto ZKR 10 dále specifikoval obecné podmínky stanovené v zákonu Kontrolní rady č. 4 přijatém dne 30. října 1945, jenž obecně v čl. III písm. b) uváděl, že se německé národní soudy vylučují z příslušnosti projednávat „ trestněprávní delikty spáchané nacisty nebo jakoukoliv jinou osobou proti občanům Spojených národů a jejich majetku, stejně jako pokusy o znovuobnovení nacistického režimu a aktivity nacistických orga- nizací .“ 18 Odborné statě signalizují, že k aplikaci ZKR 10 či přímo Charty MVT zřejmě v široké míře docházelo i v případech soudů s bývalými nacisty v sovětské okupační zóně, ačkoliv dodnes nebyly procesy v této zóně celistvě (co do jejich počtu a často i procesně- i hmotněprávní povahy) zmapovány. Srov. např. FRIEDMAN, Jonathan. The Sachsenhausen Trials: War Crimes Prosecution in the Soviet Occupation Zone and in West and East Germany. In HEBERER, Patricia, MATTHÄUS, Jürgen (eds.) Atrocities on Trial: Historical Perspectives on the Politics of ProsecutingWar Crimes . Lincoln/London: Holocaust Memorial Museum, 2008. ISBN 978-0803210844, s. 167-168; POHL, Dieter. Justiz in Brandenburg 1945-1955: Gleichschaltung und Anpassung . München: R. Oldenburg Verlag, 2001. ISBN 978-3486565324, s. 89; FRIEDLANDER, Henry. The Judiciary and Nazi Crimes in Postwar Germany. In MARRUS, Michael R. (ed.) The Nazi Holocaust, Band 9 – The End of Holocaust . Westport/London: Mechler Corporation, 1989. ISBN 978-0887362651, s. 668; RÜCKERL, Adalbert. Nazi Crime Trials. In MARRUS, Michael R. (ed.) The Nazi Holocaust, Band 9 – The End of Holocaust . Westport/London: Mechler Corporation, 1989. ISBN 978-0887362651, s. 623; WIELAND, Günther. Vefolgung von NS-Verbrechen und kalter Krieg. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.) Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945 . Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 193; WIELAND, Günther. Die Nürnberger Prinzipien im Spiegel von Gesetzgebung und Spruchpraxis sozialististis- cher Staaten. In HANKEL, Gerd, STUBY, Gerhard (ed.) Strafgerichte gegen Menschenverbrechen, zum Völkerstrafrecht 50 Jahre nach den Nürnberger Prozessen . Hamburg: Hamburger Edition mbH., 1995. ISBN 978-3930908103, s. 110. 19 BRYANT, Michael S. The Appropriation by German Courts in French-Occupied Baden of Control Council Law No. 10’s Definition of Crimes against Humanity in the Prosecution of Nazi-Era Defendants 1946-1951. In GRIECH-POLELLE, Beth A. (ed.) The Nuremberg War Crimes Trial and its Policy Consequences Today . Baden-Baden: Nomos, 2009. ISBN 978-3832939069, s. 46.

189