SLP 09 (2015)

předválečného trestního zákoníku ( Strafgesetzbuch z roku 1871, dále jen „StGB“) 27 zejména k překlenutí případné namítané retroaktivity ZKR 10, po roce 1955 28 již v přístupu k nacistickým zločinům docházelo k použití pouze StGB. Spolková repub- lika Německo sice do svého práva převzala v roce 1954 zločin genocidy (§ 220a), 29 tato úprava ale nebyla právě z důvodů zamezení retroaktivního působení aplikována na činy spáchané před touto novelizací StGB. 30 Cesta, po níž se SRN vydalo, se však v mnoha směrech ukázala jako problematická a ve velké míře neefektivní, a to právě pro obsahové rozdíly, které běžné konvenční trestné činy obsažené ve StGB oproti zločinům podle mezinárodního práva vykazují. V prvé řadě se jedná o postupné promlčování těchto běžných trestných činů. Zatímco např. ZKR 10 v čl. II odst. 5 stanovoval nepromlčitelnost zločinů postižitelných podle tohoto předpisu odvozeného od mezinárodního práva, 31 StGB předepisoval standardní promlčecí lhůty v délce trvání 5, 10, 15 a 20 let). Za těchto okolností by se všechny zločiny z období nacismu promlčely nejpozději uplynutím 8. května 1965. 32 Tato situ- ace byla německým Spolkovým sněmem reflektována až na poslední chvíli, když teprve v květnu 1960 byl předložen návrh zákona o prodloužení běhu promlčecích lhůt. Návrh zákona však nebyl přijat, takže po roce 1960 bylo možno v Západním Německu vést s nadějí na úspěch pouze stíhání pro nejzávažnější nacistické zločiny, na něž se vztahovala dvacetiletá promlčecí lhůta. Teprve v rámci dalších zákonodárných iniciativ se později podařilo běh promlčecí lhůty prodloužit až na 30 let a nakonec její běh zcela zločiny proti lidskosti na základě ZKR 10. Vzhledem k celkovému počtu odsuzujících rozsudků vynese- ných „západoněmeckými“ soudy v tomto období (cca. 6.000 osob) je patrné, že počet případů, v nichž bylo využito v národních procesech této úpravy pramenící z mezinárodního práva, byl jen zlomkem celkového počtu případů, v nichž byl vynesen odsuzující rozsudek (12,2 %). RÜCKERL, Adalbert. NS- Verbrechen vor Gericht . 2. Auflage. Heidelberg: Müller, Juristischer Verlag, 1984. ISBN 9783811447820, s. 124. 27 Trestní zákoník / Strafgesetzbuch /, RGBl. 1871, s. 127. 28 Aplikace ZKR 10 před národními soudy byla ze strany spojenců vyloučena již v roce 1951, avšak spojenci sami mohli před svými tribunály tento předpis aplikovat nadále až do roku 1955, viz výše poznámka pod čarou č. 25. 29 V současnosti je mezinárodní trestní právo v SRN kodifikováno do zvláštního vnitrostátního kodexu - Zákoníku mezinárodního trestního práva / Völkerstrafgesetzbuch /, BGBl. 2002, s. 2254. 30 RÜCKERL, Adalbert. NS-Verbrechen vor Gericht , op. cit ., s. 151. 31 Srov. rovněž pozdější Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti / Convention on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes Against Humanity / ze dne 26. listopadu 1968. Obdobně též Evropská úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti / European Convention on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes against Humanity / ze dne 25. ledna 1974. 32 Jako první den pro běh lhůty byl německým Spolkovým soudem stanoven 8. květen 1945 s ohledem na to, že neexistovala do tohoto okamžiku žádná reálná možnost, že by nacistickým režimem byly jaké- koliv tyto činy stíhány. Srov. rozsudek BGH 1 StR 540/62 ze dne 28. května 1963.

191