SLP 09 (2015)

zdaleka nedosahovala takové míry intenzity jako v Německu. Rakousko bylo totiž bez- prostředně po druhé světové válce vnímáno spíše jako oběť nacistické agresivní politiky než její aktivní podporovatel a tudíž výkon soudních pravomocí prostřednictvím oku- pačních orgánů zde byl oproti Německu výrazně upozaděn. To se projevilo mimo jiné i tím, že Rakousku byla ponechána možnost provést trestněprávní reflexi zločinů spoje- ných s nacistickým obdobím vlastní cestou, prostřednictvím vlastních soudních orgánů. Za tímto účelem přijala rakouská vláda již na sklonku války zvláštní ústavní zákon o zákazu NSDAP 42 (tzv. Verbotsgesetz – dále jen „VG“) ze dne 8. května 1945 a na něj částečně navazující ústavní zákon o válečných zločinech a dalších národněsocialistic- kých ohavnostech ze dne 26. července 1945 43 (zvaný ve zkratce Kriegsverbrechergesetz – dále jen „KVG“). Oba předpisy, které prošly několikerou novelizací, byly nejprve účin- né v sovětské okupační zóně, kde měla vláda své sídlo, následně však byly v lednu 1946 promulgovány i pro zbytek rakouského území. 44 Z pohledu problematiky diskutované v této kapitole byl VG podstatný v tom, že pro budoucí procesy s nacistickými zločinci zaváděl novou procesní formu v podobě tzv. lidových soudů ( Volksgerichte ), které měly rozhodovat o vině a trestu za činy, které byly spáchány v souvislosti s nacistickým režimem v Rakousku, resp. rakouskými občany v zahraničí. Některé základní skutko- vé podstaty zaváděl již samotný VG (např. vlastizradu), důležitějším z obou předpisů byl však po hmotněprávní stránce KVG, jenž v sobě mimo jiné obsahoval i skutkové podstaty válečných zločinů i zločinů proti lidskosti spáchaných na cizích státních pří- slušnících (§ 1 odst. 1): „ Kdo se během národními socialisty zažehnuté války dopustil nebo dal podnět k činu proti příslušníkům ozbrojených sil válečného protivníka nebo civilnímu obyvatelstvu státu, který byl ve válečném stavu s německou říší nebo byl německými vojsky obsazen, a tento čin odporuje přirozeným požadavkům lidskosti a všeobecně uznávaným zásadám mezinárodního práva nebo práva válečného, bude potrestán jako válečný zloči- sowjetische Gewehrsamsmacht und ihre Justiz nach 1945 gegenüber Österreichern. In KURETSIDIS- HAIDER, Claudia (ed.) Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945 . Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 102-105. V rámci americké a britské zóny proběhlo zcela omezené množství procesů (25 v britské zóně, 16 v americké zóně), v nichž bylo souzeno okolo 160 obžalovaných pro válečné zločiny a s nimi spojené zločiny proti lidskosti především v případech tzv. pochodů smrti na konci války. Srov. BEER, Siegfried. Aspekte der britischen Militärgerichtsbarkeit in Österreich 1945-1950. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.) Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945 . Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 54, 58-62; TWERASER, Kurt. Amerikanische Kriegsverbrecherprozesse in Salzburg . Anmerkung zur justiziellen Verfolgung von Kriegsverbrechern in der amerikanischen Besatzungszone in Österreich, 1945–1955. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.) Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945 . Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 66-67, 78-94. 42 Verfassungsgesetz vom 8. Mai 1945 über das Verbot der NSDAP , StGBl. 13/1945. Konečnou podo- bu předpisu určil až spolkový ústavní zákon ze dne 6. února 1947 o zacházení s národními soci- alisty / Bundesverfassungsgesetz vom 6. Februar 1947, über die Behandlung von Nationalsozialisten (Nationalsozialistengesetz) /, BGBl. Nr. 25/1947 43 Verfassungsgesetz vom 26. Juli 1945 über Kriegsverbrechen und andere nationalsozialistischen Untaten , StGBl. 32/1945. Po novelizacích publikován v konečné podobě pod BGBl. 198/1947. 44 WIELAND, Günther. Verfolgung von NS-Verbrechen , op. cit ., s. 192.

194