SLP 09 (2015)

nec .“ V navazujícím odstavci je tento zločin rozšiřován i na ty, kteří se v souvislosti s válečnými událostmi dopustili ve prospěch německé armády nebo nacistického pan- ství „ na jiných osobách […] činů, které odporují přirozeným požadavkům lidskosti .“ Toto ustanovení tak v sobě obsahově zahrnuje taktéž činy (zločiny proti lidskosti), které byly spáchány proti osobám bez státní příslušnosti, osobám patřícím ke Třetí říši (tj. primárně Němcům a Rakušanům včetně tzv. říšských Židů), popřípadě i občanům neutrálních států. 45 KVG dále mimo jiné obsahoval i skutkovou podstatu vyhnání z vlasti (§ 4) či udavačství (§ 7). Pozoruhodné na tom je, že tato úprava byla vydána ještě před oficiálním přijetím Charty MVT, přičemž formulace obsažené v KVG jsou obsahově i terminologicky blízké tomu, jak jsou od roku 1945 vymezovány v psaných pramenech mezinárodního trestního práva. Tuto okolnost je tak možno použít jako jeden z možných argumentů pro to, že zločiny uvedené v Chartě MVT skutečně byly součástí mezinárodního zvykového práva i před rokem 1945 a ze strany vítězných mocností tak nedošlo na sklonku války k vytváření „nového práva“ s retroaktivním zaměřením. 46 Tento osobitý rakouský přístup k nacistickým zločinům přetrval až do roku 1955, kdy byly zrušeny mimořádné lidové soudy, resp. do roku 1957, kdy byla v práv- ním řádu zrušena úprava obsažená v KVG. 47 Před lidovými soudy stanulo v období do roku 1955 28.148 osob (ne všechny však byly viněny ze zločinů charakterově od- povídajících zločinům podle mezinárodního práva), přičemž došlo k vynesení odsuzu- jících rozsudků v 13.607 případech. 48 47 Spolkový zákon ze dne 20. prosince 1955 o zrušení lidových soudů a potrestání zločinů dosud pod- léhajících k rozhodnutí těmto soudům / Bundesgesetz vom 20. Dezember 1955 über die Aufhebung der Volksgerichte und die Ahndung der bisher diesen Gerichten zur Aburteilung zugewissenen Verbrechen /, BGBl. 285/1955; spolkový zákon ze dne 14. března 1957, kterým se mění nebo ruší ustanovení zákona o za- cházení s národními socialisty, BGBl. č. 25/1947 / Bundesverfassungsgesetz vom 14. März 1957, womit Bestimmungen des Nationalsozialistengesetzes, BGBl. Nr. 25/1947, abgeändert oder aufgehoben werden / (tzv. amnestijní zákon 1957), BGBl. 82/1957. Na druhou stranu i v procesech vedených na základě KVG byl často i před rokem 1957 subsidiárně používán i StG právě z důvodu posílení přesvědčivosti soudního rozhodování a překlenutí možných námitek retroaktivity. Srov. GARSCHA, Winfried R., op. cit ., s. 60, dále k tomuto také GARSCHA, Winfried R., KURETSIDIS-HAIDER, Claudia. Die Nachkriegsjustiz als nicht-bürokratische Form der Entnazifierung: Österreichische Justizakten im europäischen Vergleich; Überlegungen zum strafprozessualen Entstehungszusammenhang und zu den Verwertungsmöglichkeiten für die historische Forschung . Wien: Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes, 1995. ISBN 9783901142260, s. 55. 48 Statistické údaje jsou založeny na oficiální informaci vydané Spolkovým ministerstvem spravedlnosti Rakouska z roku 1977, které jsou zpracovány In: SCHAUSBERGER, Manfred. Die Verfolgung von NS-Gewaltverbrechen in Österreich. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.) Keine Abrechnung: NS- Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945 , Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 28 a RÜCKERL, Adalbert. NS-Verbrechen vor Gericht , op. cit ., s. 216. 45 Srov. MALANIUK, Wilhelm. Lehrbuch des Strafrechts . 2. Band. Wien: Manszse Verlags- und Universitäts- buchhandlung, 1949, s. 129. 46 Srov. GARSCHA, Winfried R., op. cit ., s. 62.

195