SLP 09 (2015)

terminologii než například Charta IMT. V obou článcích lze zjevně vysledovat inspira- ci v článku 6 Charty IMT. Některé skutky naplňující znaky válečných zločinů byly zde dále rozvedeny, ale v podstatě pokrývají velice podobný druh jednání. V roce 1977 byl zároveň přijat druhý dodatkový protokol k ŽÚ, který se zabý- vá ochranou obětí války jiných než mezinárodních konfliktů. Stejně tak i společný článek 3 ŽÚ se vztahuje ke konfliktům nikoliv mezinárodního charakteru. Z tohoto důvodu bylo porušování těchto dvou právních oblastí zakotveno jako válečné zločiny v článku 4 18 Statutu Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. 19 Judikatura těchto dvou orgánů (ICTY a ICTR) přinesla celou řadu zajímavých po- stupů a posunula stíhání válečných zločinů (a nejen jich) dále. V tomto ohledu nelze opomenout už shora zmíněné rozhodnutí ICTY ve věci Tadič, 20 které s sebou přineslo jednu podstatnou změnu. ICTY posuzoval, zda existuje individuální mezinárodně práv- ní trestní odpovědnost rovněž v kontextu ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárod- ní charakter. Tribunál se opřel o odůvodnění rozsudku tribunálu z Norimberku, když stanovil, že „ nemá pochyb, že [posuzovaná porušení] s sebou nesou individuální trestní odpovědnost, bez ohledu na to, zda byla spáchána ve vnitřním či mezinárodním ozbroje- ném konfliktu. “ 21 I v dnešnímmezinárodním trestním právu je tedy zřejmě viditelná stopa norimberské- ho tribunálu. Existence principu mezinárodně právní trestní odpovědnosti jednotlivce může být z dnešního pohledu vnímána jako samozřejmost, ale je třeba poznamenat, že k jejímu pevnému zakotvení nemuselo dojít. V průběhu druhé světové války a uvažo- vání nad potrestáním nacistických zločinců nebylo mezi spojenci zdaleka jasné, dojde 18 Article 4: Violations of article 3 common to the Geneva Conventions and of Additional Protocol II. The International Tribunal for Rwanda shall have the power to prosecute persons committing or ordering to be committed serious violations of Article 3 common to the Geneva Conventions of 12 August 1949 for the Protection of War Victims, and of Additional Protocol II thereto of 8 June 1977. These violations shall include, but shall not be limited to: (a) Violence to life, health and physical or mental well-being of persons, in particular murder as well as cruel treatment such as torture, mutilation or any form of corporal punishment; (b) Collective punishments; (c) Taking of hostages; (d) Acts of terrorism; (e) Outrages upon personal dignity, in particular humiliating and degrading treatment, rape, enforced prostitution and any form of indecent assault; (f) Pillage; (g) The passing of sentences and the carrying out of executions without previous judgement pronounced by a regularly constituted court, affording all the judicial guarantees which are recognized as indispens- able by civilized peoples; (h) Threats to commit any of the foregoing acts. 19 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, UNSC Res. 955 (1994), 8. 11. 1994 20 ICTY, Prosecutor v. Dusko Tadic aka “Dule” , IT-94-1 “Prijedor”, decision of 02/10/1995 (Decision of the Appeals Chamber on the defence motion for interlocutory appeal on jurisdiction). 21 Tamtéž, para. 129.

208