SLP 09 (2015)

Libanon se obětí rozumí fyzická osoba, která v přímé souvislosti s trestným činem v jurisdikci Speciálního tribunálu pro Libanon utrpěla fyzickou, materiální či psychic- kou újmu. Speciální tribunál pro Libanon však rozlišuje mezi pojmem „oběť“ a po- jmem „oběť účastnící se řízení“. Obětí účastnící se řízení je myšlena taková oběť, která má právo aktivně vystupovat v řízení před soudem v souladu s článkem 17 Statutu

Speciálního tribunálu pro Libanon. 6 ͸. Norimberský a Tokijský tribunál

V souvislosti s ukončením druhé světové války se začalo formovat moderní meziná- rodní trestní právo. V roce 1945 došlo za účelem stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské Osy ke zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku (dále jako „Norimberský tribunál“) a o rok později byl zřízen Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ v Tokiu (dále jako „Tokijský tribunál“), jehož smyslem bylo stíhání a potrestání japonských válečných zločinů po druhé světové válce. Oba tyto tri- bunály byly příslušné ke stíhání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, a položily tedy základy stíhání nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva. Norimberský tribunál byl založen Dohodou sjednanou vládou Spojeného králov- ství Velké Británie a Severního Irska, vládou Spojených států amerických, Prozatímní vládou Francouzské republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o stí- hání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy, která byla podepsána v Londýně dne 8. srpna 1945 a vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 164/1947 Sb. Přílohou této dohody je Statut Mezinárodního vojenského soudního dvora (dále jako „Charta Norimberského tribunálu“). Charta Norimberského tribunálu ani samotná praxe nepřiznávaly obětem zločinů dru- hé světové války širokou škálu možností jejich participace v řízení. Před Norimberským tribunálemmohly oběti zločinů vystupovat pouze v pasivní roli svědků, přičemž výslech svědků mohli vést jak hlavní žalobci tribunálu, 7 tak soudci. 8 Křížový výslech svědků měl sám nebo prostřednictvím svého obhájce právo vést také obžalovaný. 9 V praxi však před Norimberským tribunálem svědčilo pouze nepatrné množství obětí. 10 Charta Tokijského tribunálu z 19. ledna 1946, stejně jako Charta Norimberského tribunálu, přiznává obětem pouze roli svědků obžaloby. 11 Svědek může být vyslechnut jak obžalobou, tak následně i obhajobou. 12

6 Rule 2(A) Jednacího a důkazního řádu STL. 7 Článek 15 písm. b) a čl. 24 písm. g) Charty Norimberského tribunálu.

8 Tamtéž, článek 17 písm. a) a čl. 24 písm. f). 9 Tamtéž, článek 16 písm. e) a čl. 24 písm. g). 10 ZEGVELD, Liesbeth. Victims‘ Reparations Claims and International Criminal Courts: Incompatible Values? Journal of International Criminal Justice , Vol. 8, 2010, s. 86. 11 Článek 11 písm. a) Charty Tokijského tribunálu. 12 Tamtéž, článek 15 písm. e).

230