SLP 09 (2015)

garance. 37 Ačkoli v některých oblastech (mj. ve výčtu závažných porušení MHP zaklá- dajících válečný zločin) se rozdíly obou režimů postupně stírají, snahy o jejich úplné překonání prozatím nezískaly větší podporu. 38 MHP současně, na rozdíl třeba od PLP, nepodléhá štěpení podle teritoriálních linií. Převážná většina smluvních instrumentů MHP má univerzální povahu. Ženevské úmluvy se se svými 196 smluvními stranami dokonce řadí mezi nejšíře ratifikované mezinárodní smlouvy. Instrumentů regionální či subregionální povahy existuje jen omezené množství a v praxi nemají větší relevanci. Obdobně obyčejová pravidla MHP se aplikují v jednotné podobě po celém světě, jak názorně ukázala studie MVČK z roku 2005. 39 Příběh fragmentace tak stopadesátiletý vývoj MHP líčí jako proces se smíšenou bi- lancí. Na straně jedné MHP zůstává pevnou součástí mezinárodního práva a ucho- vává si univerzální, pro všechny státy světa shodně platnou podobu. Na straně druhé ale postupné rozšiřování jeho úpravy znamená vnitřní tříštění systému, který je stále více nucen rozlišovat (např. mezi různými typy ozbrojených konfliktů). MHP se navíc mnohem častěji dostává do kontaktu, a potenciálně do střetu, s některými dalšími odvětvími mezinárodního práva, především právem lidských práv. Zastánci příběhu fragmentace tyto kontakty a střety nehodnotí čistě negativně, upozorňují ale na rizi- ka, jež jsou v nich obsažená (např. právní nejistotu ohledně aplikovatelného práva), i na nedokonalost nástrojů, které mají normativní či institucionální konflikty řešit (např. zásada lex specialis, při jejímž výkladu není vždy jisté, který systém by měl být považován za obecný a který za zvláštní). ͹.ͺ Příběh irelevance MHP Poslední příběh se dívá na stopadesátiletý vývoj MHP optikou irelevance tohoto systému. Zatímco příběh fragmentace působí lehce skepticky, příběh irelevance již vy- znívá vysloveně pesimisticky. Veškeré proměny, jimiž MHP během desetiletí prošlo, jsou zde totiž chápány jako ze své podstaty zcela zbytečné a prázdné. Panuje názor, že MHP bylo, je a vždy bude neschopné omezit válečné utrpení, a že tak v lepším případě neslouží k ničemu, v horším umožňuje mocným aktérům, aby ospravedlnili svá váleč- ná tažení odkazem na to, že dnes jsou již konflikty vedeny humánně. Příběh irelevance má kořeny již v antice, ve známém výroku římského filozofa Cicera, podle nějž „ve vál- ce mlčí zákony“ (inter arma silent leges). Výrok se sice týkal spíše vnitřních nepokojů než ozbrojených konfliktů, časem ale začal být vztahován hlavně na ně. Cicerova slova převzala jak část autorů, tak některé soudní instituce. Např. Nejvyšší soud USA v pří- 37 Více viz VITÉ, Sylvain. Typology of armed conflicts in international humanitarian law: legal concepts and actual situations. International Review of the Red Cross, Vol. 91, No. 873, 2009, s. 69-94. 38 Srov. STEWARD, James G. Towards a single definition of armed conflict in international humanita- rian law: A critique of internationalized armed conflict. International Review of the Red Cross, Vol. 85, No. 850, 2003, s. 313-350. 39 HENCKAERTS, Jean-Marie, DOSWALD-BECK, Louise (Eds), op. cit.

23