SLP 09 (2015)

vztahy mezi bojujícími stranami, ale jeho zastarávání. Objevují se názory, že MHP sice původně mělo smysl a zvýšilo ochranu obětí ozbrojených konfliktů, jeho vývoj byl ale příliš pomalý a nedokázal reagovat na změny reálné situace na bojišti. Většina smluvních instrumentů MHP, včetně Ženevských úmluv, pochází z poloviny 20. sto- letí – ozbrojeným konfliktem, na který reagovaly, byly tedy masivní mezistátní střety typu druhé světové války. Takové konflikty jsou ovšem dnes spíše výjimkou. Na me- zinárodní scéně jasně převažují konflikty vnitrostátní, konflikty se značnou asymetrií bojujících stran a různé konflikty hybridní (zmezinárodnělé ozbrojené konflikty, tzv. transnacionální konflikty apod.). 47 Proměnily se i bojové prostředky, jež strany v kon- fliktu využívají. Poslední desetiletí přinesla nástup nových technologií, který se v oblas- ti vedení konfliktů projevil např. využíváním bezpilotních letadel (drony), 48 využitím nanotechnologií, 49 nebo přechodem k tzv. kybernetické válce. 50 Zatímco např. MVČK má za to, že MHP si s těmito výzvami dokáže bez větších problémů poradit, 51 část autorů si tím tak jistá není. 52 ͺ. Závěr: ͷͻͶ let mezinárodního humanitárního práva – zhodnocení Mezinárodní humanitární právo v podobě, v jaké ho známe dnes, má za sebou již století a půl vývoje. Tento vývoj započal založením Mezinárodního výboru Červeného kříže (1863) a přijetím prvních instrumentů zajišťujících ochranu obětem ozbrojených konfliktů (Ženevská úmluva z roku 1864) a regulujících způsoby a prostředky vedení války (Lieberův kodex z roku 1863). Během následujících sto padesáti let se MHP výrazně proměnilo: sféra jeho záběru se rozšířila z mezinárodních i na vnitrostátní kon- flikty, byly přijaty desítky nových smluv, zformovaly se nové obyčeje, na scénu vstoupi- li nestátní aktéři (povstalci, národně osvobozenecká hnutí aj.), došlo k propojení MHP s jinými oblastmi mezinárodního práva a pozornost se postupně začala obracet od pri- márních norem zakotvujících práva a povinnosti stran v konfliktu k normám sekundár- ním, řešícím důsledky porušení MHP (např. systém mezinárodního trestního práva). Stopadesátiletý vývoj MHP lze číst různými způsoby. Jak jsme viděli, v odborné literatuře se objevují čtyři hlavní příběhy, do nichž je tento vývoj zasazován. Každý příběh se opírá o specifický narativ, přičemž některé narativy se vzájemně doplňují, za- 47 Viz PHANNER, Tomi. Asymmetrical warfare from the perspective of humanitarian law and humanita- rian action. International Review of the Red Cross, Vol. 87, No. 857, 2005, s. 149-174. 48 CASEY-MASLEN, Stuart. Pandora’s box? Drone strikes under jus ad bellum, jus in bello, and internati- onal human rights law. International Review of the Red Cross, Vol. 94, No. 886, 2012, s. 597-625. 49 NASU, Hitoshi. Nanotechnology and challenges to international humanitarian law: a preliminary legal assessment. International Review of the Red Cross, Vol. 94, No. 886, 2012, s. 653-672. 50 LIN, Herbert. Cyber conflict and international humanitarian law. International Review of the Red Cross, Vol. 94, No. 886, 2012, s. 515-531. 51 ICRC, International Humanitarian Law and the challenges of contemporary armed conflicts, Report, 31th Conference of the Red Cross and Red Crescent, 28 November – 1 December 2011. 52 LEE, Stephen P. Ethics andWar: An Introduction. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978- 0-521-89883-6.

25