SLP 09 (2015)

tímco jiné jdou proti sobě. Příběh humanizace chápe vývoj MHP jako postupný pro- ces humanizace tohoto odvětví mezinárodního práva, jež dostává lidštější tvář a více se orientuje na potřeby jednotlivců. Příběh konstitucionalizace zdůrazňuje, že MHP podobně jako další oblasti mezinárodního práva prochází zásadní proměnou, ve které jsou zásady suverenity a dobrovolného souhlasu států, na nichž spočívalo mezinárod- ní právo v minulosti, nahrazovány důrazem na společné hodnoty a sdílené instituce. Příběh fragmentace také využívá MHP k dokumentaci širšího trendu v mezinárodním právu, tentokrát je to ale trend problematičtější, a to štěpení původně jednotné úpravy podle funkčních a případně teritoriálních linií a vznik normativních a institucionál- ních konfliktů. Konečně příběh irelevance má za to, že MHP i po sto padesáti letech svého vývoje zůstává prázdným systémem, který nemá reálný vliv na průběh ozbrojených konfliktů, popř. tento vliv kdysi měl, v důsledku své neschopnosti reagovat na proměnu povahy konfliktů jej ale již dávno ztratil. Cílem tohoto příspěvku není určit, který z příběhů je ten správný. Je ostatně možné očekávat, že každý postihuje určitý aspekt vývoje MHP, a má tak do jisté míry pravdu. K poznání toho, jaká tato míra je, by měly napomoci další příspěvky této kolektivní monografie. I ty totiž vnímají vývoj MHP optikou určitého příběhu, popř. dovolují ověřit, nakolik je ten který příběh opodstatněný. Příspěvky první části monografie, jež podrobněji mapují vývoj MVČK a ozbrojených konfliktů, primárně vyprávějí pří- běh humanizace. Příspěvky druhé části, zabývající se novými výzvami pro MHP, se pohybují na pomezí příběhů konstitucionalizace a fragmentace. Příspěvky třetí části, věnované odpovědi MHP na nové technologie, ověřují oprávněnost příběhu irele- vance. A konečně příspěvky čtvrté části, analyzující různé aspekty stíhání jednotlivců odpovědných za válečné zločiny, se vracejí zpět k příběhům humanizace a konstituci- onalizace. Posouzení toho, který z příběhů nalézá v příspěvcích nejpevnější oporu, je již na čtenářích. Abstrakt: Příspěvek stručně shrnuje vývoj mezinárodního humanitárního práva od jeho vzni- ku v polovině 19. století (založení Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce 1863, přijetí první Ženevské úmluvy v roce 1864) až do současnosti a zabývá se hlav- ními mezníky a trendy tohoto vývoje. Dále příspěvek analyzuje čtyři příběhy, které bývají do vývoje MHP nejčastěji projektovány. Jde o příběh humanizace MHP, příběh konstitucionalizace MHP, příběh fragmentace MHP a příběh irelevance MHP. Klíčová slova: fragmentace, humanizace, konstitucionalizace, mezinárodní humanitární právo, Mezinárodní výbor Červeného kříže

26