SLP 09 (2015)

VOJENSKÉ ASPEKTY VÝVOJE MEZINÁRODNÍHO HUMANITÁRNÍHO PRÁVA NA POZADÍ ČTYŘ GENERACÍ MODERNÍCH OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ

Otakar Foltýn

ͷ. Úvod Cílem následujícího příspěvku není akademické pojednání ani detailní rozbor od- borné literatury. S využitím praktických zkušeností z této zřejmě nejsmutnější části lidského konání se v následující stati pokusím upozornit na (dle mého názoru) zá- sadní mezníky ve vývoji mezinárodního humanitárního práva. Zcela zásadní je pak zřejmě banální, avšak mimořádně důležité sdělení: mezinárodní humanitární právo je v ozbrojených konfliktech aplikovatelné a ve skutečných situacích také aplikované . Níže uvedená (pro někoho ne zcela akceptovatelná) tvrzení si dovoluji z pozice prak- tika, mimo jiné odpovědného za problematiku přípravy v oblasti mezinárodního hu- manitárního práva a pravidel pro použití síly v zahraničních operacích Armády České republiky. Některá fakta jsem již uvedl v článku „Aplikace mezinárodního humanitár- ního práva v prostředí současných ozbrojených konfliktů“ ve sborníku z Konference Mezinárodní humanitární právo – 60. výročí Ženevských úmluv – pořádané PF UK v Praze a Českým červeným křížem v roce 2009. Mezi (nejen) laiky panuje mnohdy bohužel zcela nesprávný mýtus, že mezinárodní humanitární právo je nerespektovaným, někdy až utopickým a nerealistickým odvět- vím práva, které - ač určeno pro válku, ve válce se mnohdy nepoužívá. Tento mýtus je ilustrativně vyjádřen známou a někdy zneužívanou latinskou maximou „Inter armas silent leges“. 1 Přestože uvedená maxima neplatila doslovně ani v dobách starověku, po- měrně přesně vystihuje někdy převažující (nesprávný) diskurs vnímání mezinárodního humanitárního práva. Limity a jistá pravidla válčení existovala dokonce i v prostředí extrémně brutálních konfliktů vedených starověkým Římem. Jedním z rysů válečnictví (jakkoliv si to laici a často ani vojáci neuvědomují) je snaha omezit některé jeho násled- ky. Tento rys je v předhistorickém období dobře ilustrován ritualizací ozbrojených stře- tů a pokračuje v různých formách napříč všemi dalšími obdobími. Není cílem tohoto příspěvku obšírněji hájit tezi „omezování následků válčení“, pro účely dalšího výkladu je však její chápání velmi důležité. Zdůvodnění je běžně dostupné např. v pracích J. Keegana, 2 S. Pinkera 3 aj.

1 Marcus Tullius Cicero, Pro Tito Annio Milone ad iudicem oratio (Pro Milone), originální znění: „Silent enim leges inter arma”. 2 KEEGAN, John. Historie válečnictví. Beta-Dobrovský, 2004. ISBN 80-7306-116-3. 3 PINKER, Steven. The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined. Penguin Books, 2012. ISBN 0-14-312201-0.

27