SLP 09 (2015)

Závěr: Vývoj mezinárodního humanitárního práva logicky neprobíhá ve vakuu, ale odráží vývoj i v ostatních oblastech, včetně vojenství. Výsledkem je „umění možného“, tedy vytvoření právního odvětví, jehož normy ve svém důsledku nezakazují vše, co humánní není, ale omezují to, co omezit lze. Jak ukazují současné události, válčení samotné lze jen obtížně „zrušit“. Lze ovšem omezit jeho následky. Přesně to meziná- rodní humanitární právo dělá a v mezích možností to přes všechny výhrady dělá dobře. Abstrakt: Povědomí o mezinárodním humanitárním právu (MHP) je mnohdy zkresleno mno- ha mýty. Některé jsou založeny na předsudku, že válku nelze účinně regulovat právními normami, jiné paradoxně na představě, že negativní následky ozbrojených konfliktů, jako jsou kolaterální škody způsobené na civilistech, jsou zcela nelegální. Takové přístupy jsou přirozeně v důsledku škodlivé, protože neodůvodněně snižuje důvěru v aplikova- telnost MHP. Stejně jako v jiných vědních oborech, je nezbytné i v případě MHP chá- pat kontext a logiku vývoje. Na pozadí konceptu čtyř generací moderních ozbrojených konfliktů lze poměrně dobře ilustrovat, jak byly na základě společenského a vojenského vývoje pokládány základy MHP. Z toho lze následně dokázat logičnost a praktičnost MHP, které jsou těmi nejlepšími argumenty dokazujícími jeho aplikovatelnost a tedy schopnost snižovat ty následky ozbrojených konfliktů, které jsou pro porážku protiv- níka zbytečné. Klíčová slova: Ozbrojené konflikty, generace válečnictví, mezinárodní humanitární právo.

33