SLP 09 (2015)

ͺ. Národní společnosti Hnutí ČK&ČP Jak jsme již zmínili, je od roku 1863 Mezinárodní Červený kříž tvořen Mezinárodním výborem ČK a národními společnostmi, které, jakožto autonomní národní buňky této asociace, začaly být zakládány bezprostředně po založení Červeného kříže v říjnu 1863. 37 Jednota užívaného znaku a názvu, kterým byl od počátku červený kříž na bílém poli, byla narušena již ve 2. polovině 70. let 19. století, kdy Turecko (a jeho národní společnost) odmítlo v ozbrojeném konfliktu se Srbskem a Ruskem užívat tohoto znaku a názvu. 38 Toto se později rozšířilo i na jiné národní společnosti s tím, že krom symbolu červeného půlměsíce (který byl mezinárodním právem i statutem Mezinárodního ČK uznán) byla snaha užívat celou řadu jiných symbolů. Spolu s červeným půlměsícem z nich byl v roce 1929 uznán pouze červený lev a slunce (užíval jen Irán, ten však po islámské revoluci od jeho užívání upustil) a až roku 2006 změna Statutu meziná- rodního hnutí ČK&ČP umožnila, aby se národní společností Hnutí ČK&ČP stala izraelská Společnost Davidovy hvězdy (ovšem s tím, že symbol Davidovy hvězdy musí být, v souladu s Dodatkovým protokolem III k Ženevským úmluvám, vložen do stře- du tzv. červeného krystalu). V současnosti existuje 189 uznaných národních společností, přitom cca 80% z nich užívá znak a název Červeného kříže, jedna Davidovu hvězdu a zbylé znak a název Červeného půlměsíce, krom názvu a znaku však mezi nimi není rozdílu, všechny jsou součástí téhož Mezinárodního hnutí ČK&ČP a řídí se jeho statutem. Znak a název národní společnosti není jen její vlastní volbou, neboť musí následovat znak, který si příslušný stát v souladu s Ženevskou úmluvou I a Dodatkovým protokolem III k Ženevským úmluvám zvolil pro ochranu svého zdravotnického personálu. Podle Statutu Hnutí ČK&ČP 39 představují národní společnosti svým členstvem a dobrovolníky 40 „personální zdroj“ Hnutí ČK&ČP a ve své činnosti, v souladu se svý- mi vlastními statuty (musejí být v souladu se Statutem mezinárodního hnutí ČK&ČP) a národní legislativou a ovšem též Základními principy ČK&ČP, naplňují poslání Hnutí ČK&ČP. Přitom podporují veřejnou správu při plnění jejích humanitárních úkolů a spolupracují s ní v prevenci nemocí, zlepšování zdraví, předcházení lidskému utrpení, a to prostřednictvím svých vlastních výchovných, zdravotních a sociálních programů; v součinnosti s orgány veřejné správy poskytují pomoc obětem ozbroje- ných konfliktů, jak předvídají Ženevské úmluvy, a přírodních katastrof a jiných mi- mořádných situací, dále pak šíří mezinárodní humanitární právo a Základní principy ČK&ČP a napomáhají při tom svým vládám, s nimiž dále spolupracují při zajišťování 37 V Království českém již v r. 1868. 38 Ačkoli bylo smluvní stranou Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných v polních armádách (1863) a mělo ustavenu národní společnost ČK. 39 Viz čl. 3 Statutu. 40 Pod pojmem dobrovolník se rozumí nižší stupeň vazby k národní společnosti než u člena, znamená de facto osobu podílející se na činnosti ČK, ale nikoli na jeho správě; často se tyto dvě kategorie příliš neroz- lišují a hovoří se jen o dobrovolnících ( volunteers ).

42