SLP 09 (2015)

respektu k MHP a ochraně znaků uznaných Ženevskými úmluvami a jejich dodatko- vými protokoly. V rámci mezinárodní působnosti poskytují pomoc obětem ozbroje- ných konfliktů, přírodních katastrof a jiných mimořádných situací, a to prostřednic- tvím národní společnosti zasažené země, MVČK či MF ČK&ČP. Národní společnosti mají získávat občany svých států pro podíl na poslání Červeného kříže a vytvářet rámec pro práci dobrovolných členů tak, jak navrhl Dunant při vzni- ku Červeného kříže; z hlediska vnitrostátního práva proto představují sdružení svých členů, 41 z hlediska mezinárodního práva je „národní společnost ve smyslu Ženevských úmluv“ specifickou entitou, jejíž postavení tyto úmluvy formálně uznávají. Jak bylo uvedeno, jsou národní společnosti pomocnými organizacemi veřejné sprá- vy (vlád) na poli zdravotním, sociálním a humanitárním. Jejich povahou a vztahem k vlastnímu státu se zabývá řada rezolucí Mezinárodních konferencí ČK&ČP, z po- slední doby uveďme např. rezoluci Specifická povaha Mezinárodního hnutí ČK&ČP a role národních společností jako pomocníků veřejné správy na humanitárním poli, 42 která tuto otázku vykládá z pohledu mezinárodního práva a Statutu Mezinárodního hnutí ČK&ČP. Předpokladem pro to, aby daná organizace mohla být považována za národní spo- lečnost je její uznání Mezinárodním výborem ČK, který je podmiňuje uznáním vládou dané země, v němž vláda prohlásí, že bude respektovat postavení této organizace jako národní společnosti ve smyslu Ženevských úmluv. Podmínky pro uznání vymezuje čl. 4 Statutu Hnutí ČK&ČP, rozhodnutí o uznání je věcí volného posouzení žádosti nově vzniklé či rekonstituované národní organizace Mezinárodním výborem ČK. Mezi desíti podmínkami je např. požadavek, aby národní společnost působila na území ne- závislého státu, na němž platí Ženevská úmluva I, a dále již zmíněné uznání národní společnosti ze strany vlády její země. 43 Nepsaným pravidlem je, že ve své praxi MVČK rozlišuje uznání národní společnosti de facto a de iure , kdy uznáním de facto se ro- zumí navázání kontaktu a uzavření ad hoc smluv o spolupráci; k tomuto opatření sahá MVČK zejm. v případě, kdy národní společnost vznikla na území, kde probíhá ozbrojený konflikt. V oblasti aplikace MHP jsme již uvedli, že národní společnosti mají svůj podíl na jeho diseminaci, k čemuž ve spolupráci s MVČK vydávají publikace, organizují kurzy a spo- lupracují se státními orgány i dalšími aktéry. V případě ozbrojených konfliktů působí ná- 41 Např. v ČR jde o spolek. 42 Rezoluce 2/2007 30.Mezinárodní konference ČK&ČP, elektronicky dostupné na http://www.cerveny- kriz.eu/cz/119/XXX_MKCK.pdf [cit. 31. 1. 2015]. 43 První ze zmíněných podmínek může být zdrojem problémů; bylo tomu tak např. v případě Palestinského ČP, který MVČK uznal až v r. 2006, a to po té, co jej o to rezolucí požádala XXX. Mezinárodní konferen- ce (2006). MVČK vyšel z takto vysloveného názoru mezinárodního společenství a – aniž by jakkoli ko- mentoval jednotlivé podmínky – palestinskou společnost uznal. Učinil tak současně s uznáním izraelské společnosti, které do přijetí III.dodatkové protokolu k Ženevským úmluvám bránila jiná z 10 podmínek, a to požadavek užívat znak uznaný Ženevskými úmluvami, což do té doby byl jen červený kříž, červený půlměsíc a červený lev a slunce.

43