SLP 09 (2015)

Mezinárodně-právní odpovědnost 7 znamená odpovědnost za protiprávnost, jejímž základním předpokladem vedle přičitatelnosti je porušení platného závazku. V tom spo- čívá největší omezení aplikace odpovědnosti mezinárodních organizací – nejsou vázány tak širokým okruhem primárních norem mezinárodního práva jako státy, a tak v řadě případů nemůže dojít k jejich odpovědnosti. Mostem, který se snaží překlenout tuto mezeru, je (vedle přístupu mezinárodních organizací ke konkrétním mezinárodním smlouvám, obsahujícím důležité závazky, zejm. v oblasti lidských práv nebo ochrany životního prostředí) právní úprava odpovědnosti v případě souvisejícího chování států a mezinárodních organizací. Na tomto místě se hodí uvést, že podle převažující praxe jsou tyto mezery v odpovědnosti v konkrétních případech řešeny spíše prvním uvede- ným způsobem – tzn. na úrovni primárního práva. 8 ͸. Kodifikace mezinárodní odpovědnosti Mezinárodní právo není jen akademickou disciplínou, ale dynamickým právním odvětvím, upravujícím vztahy v reálném a vyvíjejícím se mezinárodním společenství, které pro své fungování vyžaduje jasně formulovaná pravidla. Potřebná a žádaná efek- tivita fungování práva závisí na efektivitě úpravy odpovědnostních vztahů. 9 Známé a ustálené právní normy jsou základem pro právní jistotu a legitimní očekávání a v ne- poslední řadě vedou k omezení porušování práva, protože motivují subjekty k zavedení efektivních kontrolních mechanismů s cílem odpovědnosti předcházet. 10 Nepřekvapí, že právě téma právní odpovědnosti jakožto stěžejního institutu, o který se v každém právním systému opírá autorita a závaznost práva, bylo v centru pozornos- ti Komise pro mezinárodní právo jakožto hlavního kodifikačního orgánu OSN od po- čátků její činnosti na konci 40. let 20. stol.Pět desetiletí práce bylo završeno až v r. 2001 vydáním Návrhu článků o odpovědnosti států za protiprávní chování . 11 Ten je považován za úspěšný a respektovaný výsledek kodifikační činnosti, který za autoritativní výraz obyčejového mezinárodního práva uznává nejen doktrína, ale i mezinárodní soudy. 12 7 Tento příspěvek se týká mezinárodní odpovědnosti jako právního následku protiprávního chování, tj. ve smyslu responsibility . Mezinárodní právo pracuje ještě s odpovědností za škodlivé následky právem nezakázaných činností ( liability ) a odpovědnost v širším společenském kontextu ( accountabilty ). Ta za- hrnuje vedle právních aspektů také politickou a správní odpovědnost, zajišťovanou různými vnitřními mechanismy předcházení protiprávním činům i škodlivému jednání bez protiprávnosti. 8 PAASIVIRTA, Esa. Responsiblity of a Member State of an International Organization: Where will it end? International Organizations Law Review , Vol. 7, No. 1, 2010, s. 53. 9 MALENOVSKÝ, Jiří. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část. 5. vyd. Brno: Doplněk, 2008. ISBN 9788072392186, s. 316. 10 HIRSCH, Moshe. The responsibility of international organizations toward third parties – some basic principles . 1. vyd. Dodrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1995. ISBN 9780792332862, s. 179. 11 Draft articles on Responsibility of States for Internationally Wrongful Acts, Yearbook of the International Law Commission, 2001, vol. 2, Part Two, Report of ILC, UN Doc. A/66/10. 12 MÖLDNER, Mirka. Responsibility of International Organizations – Introducing the ILC’s DARIO. Max Planck Yearbook of United Nations Law , Vol.16, 2012, s. 284.

64