SLP 09 (2015)

kde na rozdíl od tradičního systému není rozhodující faktická síla suverénních států, ale naopak zákaz použití síly a rovnost ve smyslu stejné povinnosti podrobit se násled- kům odpovědnosti a řešit spory mírovými prostředky. 30 ͹. Přičitatelnost v ozbrojených konfliktech a mírových operacích Mezinárodní ozbrojené konflikty jsou typické tím, že často do nich vysílají své vo- jenské jednotky členské státy mezinárodních organizací v různých rolích, včetně míro- vých misí. Při vojenských operacích za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti podle kapitoly VII Charty OSN, autorizovaných Radou bezpeč- nosti, dochází často k porušování mezinárodního humanitárního práva nebo lidských práv. Je vhodné připomenout, že podle prohlášení generálního tajemníka OSN se jed- notky provádějící mírové operace řídí mezinárodním humanitárním právem. 31 Klíčovou otázkou pak je, jakému subjektu – zda členskému státu, nebo mezinárodní organizaci, která činnost koordinuje a přebírá velení – se činy vojenských jednotek přičítají a kdo za ně odpovídá, tj. kdo ponese případné právní a finanční následky protiprávního jednání. Mezinárodní soudy odpovídají na tuto otázku různě. 32 To lze interpretovat jako výrazné změny v jejich právním názoru. 33 Při aplikaci ustálených rozhodovacích kri- térií na odlišné skutkové okolnosti jednotlivých případů soudy zcela logicky dospívají k divergentním výsledkům. 34 Je tedy zřejmé, že nejen nejednotnost samotných mezi- národních soudů, ale i rozmanitost situací v dynamicky se vyvíjejícím mezinárodním společenství, způsobuje nekonzistentní závěry judikatury. Z právního hlediska se vojenské jednotky přechodně stávají pomocnými orgány mezinárodní organizace ( subsidiary organs ), které jí byly dány k dispozici státy – tj. ji- 30 RÖBEN, Volker. Responsibility in International Law. Max Planck United Nations LawYearbook , Vol. 16, 2012, s. 157. 31 Observance by UN forces of international humanitarian law , UN Doc. ST/SGB/1999/13, 6. 8. 1999. Zajímavé je, že ke stejnému závěru došli odborníci na mezinárodní právo již v 70. letech. Viz. např. Institut de Droit International, Conditions of Application of Humanitarian Rules of Armed Conflict to Hostilities in which United Nations Forces may be engaged , Zagreb, 1971; Conditions of Application of Rules, other than Humanitarian Rules of Armed Conflict to Hostilities in which United Nations Forces may be engaged , Wiesbaden, 1975. 32 Např. Evropský soud pro lidská práva v případech Behrami a Saramati a Berić a ostatní přiřkl konečnou a rozhodující kontrolu nad vojenskými jednotkami OSN, v novějších případech Al Jedda a Al Skieni už to byly jednotlivé státy. Berhami a Saramati vs. Francie a Saramati vs. Francie, Německo, Norsko, ze dne 2. 5. 2007, číslo stížnosti 71412/01 a 78166/01, Berić a ostatní vs. Bosna a Hercegovina , číslo stížnosti 36357/04, Al-Jedda vs. Velká Británie, ze dne 7. 7. 2011, číslo stížnosti 27021/08, Al-Skieni a další vs. Velká Británie ze dne 7. 7. 2011, číslo stížnosti 55721/07. 33 ŠTURMA, Pavel. Drawing a line between the responsibility of an international organization and its member states under international law. Česká ročenka mezinárodního práva veřejného a soukromého , Vol. 2, 2011, s. 14. 34 CASSESE, Antonio. The Nicaragua and Tadic Tests Revisited in Light of the ICJ Judgment on Genocide in Bosnia, European Journal of International Law , Vol. 18, No. 4, 2007, s. 649.

68