SLP 09 (2015)

mená dominanci, rozhodující vliv na spáchání protiprávního chování, ne jen dohled, prostý vliv nebo zainteresování. Řízením ( direction ) se pak rozumí skutečné, přímé, operativní řízení, nikoli pouhé podněcování, podnět, návrh. Od případu řízení a kontroly, který představuje odpovědnost subjektu v souvislosti s jednáním subjektu jiného, je nutno odlišit kritérium efektivní kontroly, používané pro řešení odpovědnosti na základě přičitatelnosti, a to jak pro mezinárodní organiza- ce, tak i pro státy. V otázce odpovědnosti státu za řízení a kontrolu nad soukromými osobami lze vycházet z pravidel dovozených judikaturou. 50 Podle komentáře Komise pro mezinárodní právo k Návrhu článků je třeba řízení a kontrolu vykládat restriktivně – vyžaduje se určitá intenzita vlivu, nestačí pouhá vědomost o okolnostech protipráv- ního aktu, musí být patrný úmysl, záměr dopustit se řízení nebo kontroly ze strany odpovědné organizace. c) Donucení (č. ͷͼ a ͼͶ) Mezinárodní organizace odpovídá, pokud nutí stát nebo jinou organizaci ke spáchá- ní mezinárodně-protiprávního aktu, který by stejně byl protiprávní, nebýt toho donu- cení, pro nucený stát nebo organizaci, přičemž nutící organizace tak činí s vědomím okolností protiprávního aktu. Dle čl. 60 pak odpovídá stát, který nutí mezinárodní or- ganizaci. Donucení se má vykládat restriktivně jako takový nátlak, který omezuje vůli donucovaného subjektu a nedává mu možnost volby svého jednání. Zajímavé je, že na rozdíl od předchozích typů souvisejícího chování se pro vznik odpovědnosti nevyža- duje, aby spáchané jednání bylo protiprávní i pro donucující mezinárodní organizaci. Z jazykového znění těchto ustanovení je jasné, že se jedná o situaci, která by se v praxi těžko dokazovala. Vzhledem k tomu, že se nejedná o vztahy fyzických osob, ale velkých veřejnoprávních korporací, je taková situace těžko představitelná. Muselo by zřejmě dojít k jednání fyzických osob, které by znaky donucení naplňovalo, a státu nebo mezinárodní organizaci by se přičítalo. Teoreticky by takový nátlak na meziná- rodní organizaci mohl vykonávat hostitelský stát, na kterém je její praktické fungování fakticky závislé, například pozastavením dodávek různých služeb. 51 Jako donucení se jeví závazné rezoluce podle kapitoly VII Charty OSN, ovšem z právního hlediska se jedná o legální akt a projev kompetence mezinárodní organizace, s kterým členské státy dobrovolně souhlasily svým přístupem do organizace. Zajímavé je, že Komise pro mezinárodní právo považuje závazné rezoluce OSN za projev řízení a kontroly.

50 Mezinárodní soudní dvůr v případu Military and Paramilitary Activities in and against Nicaragua (Nicaragua v. USA) , ICJ Reports, 1986, s. 14 a násl., Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v případě Prosecutor v. Duško Tadić , ICTY, Case IT-94-1-A, 1999, s. 1518 a násl. 51 KUIJPER, Pieter J. Introduction to the Symposium on Responsibility of International Organizations and of (Member) States: Attributed or Direct Responsibility of Both?, International Organizations Law Review , Vol. 7, No. 1, 2010, s. 25.

73