SLP 09 (2015)

d) Obcházení závazku (č. ͷͽ a ͼͷ) Mnohem důležitější pro normativní uspořádání odpovědnosti mezinárodních orga- nizací a států, než předchozí donucení, je právě obcházení závazku. Podle čl. 17 od- povídá mezinárodní organizace za jednání, které vykonal členský stát (nebo členská mezinárodní organizace) na základě závazného rozhodnutí nebo zmocnění ze strany organizace členu určenému, zatímco organizace takovým pro jednající subjekt závaz- ným rozhodnutím nebo zmocněním obchází svůj mezinárodní závazek a vyhýbá se tak jeho porušení, kterého by se dopustila, kdyby tak jednala sama. Nezáleží na tom, zda jednání, kterého se dopustil členský stát nebo organizace, je mezinárodně protiprávní také pro něj. Rozhodnou právní skutečností je tedy vydání závazného rozhodnutí, anebo zmoc- nění. Zajímavé je, že u závazného rozhodnutí k odpovědnosti postačuje jeho vydání, není nutné jeho provádění a skutečné provedení protiprávního aktu, zatímco u zmoc- nění se naopak vyžaduje, aby se protiprávní akt v důsledku daného zmocnění uskuteč- nil.V prvním čtení bylo zařazeno ještě doporučení, které se ve finálním Návrhu článků už neobjevilo. Lze souhlasit s konečným rozhodnutím Komise pro mezinárodní právo, že odpovědnost mezinárodní organizace za nezávazné doporučení, kterým se členové mohou a nemusí řídit (je to tedy jejich rozhodnutí), by byla příliš přísná. Čím užší je možnost pro uvážení při provádění závazného rozhodnutí orgány členských států, tím intenzivněji se projevuje snaha mezinárodní organizace obcházet svůj závazek. 52 U ne- závazných doporučení je prostor pro úvahu členských států maximální, a tak není již prostor pro odpovědnost organizace. Tato úprava vyvolala velké diskuse v doktríně a je vnímána velmi kontroverzně. 53 Současně lze říci, že má mimořádný význam pro uspořádání odpovědnostních vztahů států a mezinárodních organizací v oblasti kolektivní bezpečnosti. Charakter zmocně- ní a často i okolnosti vylučující protiprávnost mají rezoluce Rady bezpečnosti OSN k udržení nebo obnovení mezinárodního míru. Na rozdíl od jiných článků se u obcházení závazku zvláštní úmysl nevyžaduje, ne- musí být prokazován a lze ho odvodit z okolností. Obsah klíčového pojmu obcházení závazku ( circumvention ) není zatím příliš ujasněný. Podle čl. 61, který obsahuje nové pravidlo progresivního rozvoje, je odpovědný členský stát, pokud využije, že organizace disponuje pravomocemi, které mají vztah k předmětu jeho mezinárodního závazku, a obchází tento svůj závazek tím, že způsobí, že meziná- rodní organizace se dopustí jednání, které by, vykonáno tímto státem, bylo porušením jeho závazku. Protiprávnost pro jednající organizaci není rozhodná. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o složitou koncepci, která bude patrně složitá na dokazování. Finální znění čl. 61 je mírnější variantou původního, podle kterého měly státy odpo-

52 MÖLDNER, Mirka, op. cit., s. 315. 53 ŠTURMA, Pavel, op. cit., s. 3.

74