SLP 09 (2015)

zinárodních ozbrojených konfliktů. V MPV stále platí zásada, že mezinárodní smlouva nezavazuje třetí strany, tradičně byly ovšem míněny pouze třetí státy. Existovaly však určité výjimky, např. uložení závazků ve válce poraženým státům vítěznými mocnost- mi. Situace se podstatně změnila po přiznání mezinárodněprávní subjektivity meziná- rodním vládním organizacím (ICJ, Reparation for Injuries , 1949, 179) a po II. světové válce i jednotlivcům a v souvislosti s rozvojem mezinárodněprávní ochrany lidských práv. Při zkoumání právního postavení NSA nelze ovšem pominout i rozvoj obyčejové- ho MHP. MHP bylo historicky orientováno na úpravu humanitárních aspektů válčení mezi státy. NSA byli v klasickém pojetí mezinárodního práva zcela mimo dosah nebo v případě povstalců jen na okraji zájmu MHP. Akce ozbrojených nestátních aktérů (ONSA) je nutno posuzovat nejen z hlediska MHP, nýbrž i z hlediska MPLP, tedy s ohledem na respektování lidských práv bě- hem ozbrojených konfliktů. Rozdíly mezi „humanitárním“ a lidskoprávním přístupem k ozbrojeným konfliktům se zužují. Základním pramenemMHP jsou ŽÚ z roku 1949 a oba DP z roku 1977. Společný článek 3 ŽÚ je dnes obecně přijímán jako obyčejové MHP (OMHP), stejně jako naprostá většina ustanovení těchto úmluv. Významným posunem ve prospěch mezinárodněprávní ochrany obětí ozbrojených konfliktů byly oba DP k ŽÚ z r. 1977, kterými se budeme podrobněji zabývat právě s ohledem na činnost ozbrojených nestátních aktérů (ONSA). Je nepochybné, že respektování zásad MHP je v ozbrojených konfliktech životně důležité jak pro vládní kombatanty, tak i bojovníky OOS a civilní obyvatelstvo. Přesto se státy zdráhají přiznat příslušníkům hnutí odporu statut kombatantů podle MHP s odůvodněním, že by to legitimovalo právní postavení OOS na mezinárodní scéně. Příslušníci hnutí odporu nebo povstalci jsou často ozna- čováni za „rebely“ nebo dokonce „teroristy“. Mnohdy příslušníci OOS normy MHP vědomě nedodržují (např. tzv. Islámský stát, Al-Kajda, Taliban a další). Někdy naopak různé OOS o mezinárodní „uznání“ legitimity a podporu svého boje usilují a to i po- mocí svých prohlášení o respektování norem MHP. Mnohá hnutí odporu, zejména národně osvobozenecké hnutí (NOH), se také k dodržování zásad MHP v minulosti formálně přihlásily. Téma nestátní aktéři a aplikace mezinárodního MHP v ozbrojených konfliktech je skutečně mimořádným problémem naší doby a odráží měnící se charakter samotných ozbrojených konfliktů, jejich rostoucího počtu a aktérů. 8 Z právního hlediska patří k nejdůležitějším otázkám teorie i praxe: 1. vymezení pojmu NSA v ozbrojených kon- fliktech (ONSA); 2. vymezení postavení ONSA jako stran v ozbrojeném konfliktu; 3. aplikovatelnost norem MHP v ozbrojených konfliktech na chování ONSA; 4. im- plementace a dodržování norem MHP samotnými ONSA; 5. Možnost účasti ONSA 8 ANGELI, Franco (ed.). Non-State Actors and International Humanitarian Law. Organized armed groups: a challenge for 21st century, The International Institution of Humanitarian Law. San Remo, 2010, ISBN 978-88-568-2427-8. Jednotlivé kapitoly publikace byly věnovány pojetí organizovaných skupin, jejich právním závazkům a odpovědnosti soukromých vojenských a bezpečnostních společností, jakož i úloze nevládních organizací při propagaci a podpoře MHP.

79