SLP 09 (2015)

Úmluvy pouze poskytly specifický výraz“. 21 Zvláštní soud pro Sierra Leone dokonce uvedl, že je „ustálenou praxí že všechny strany ozbrojeného konfliktu, ať státy nebo ONSS jsou vázány MHP, navzdory tomu, že pouze státy mohou být stranami mezi- národních smluv“. 22 ONSA požívají pouze omezenou ochranu MHP. Pokud vnitřní nepokoje dosáhly prahu či úrovně ozbrojeného konfliktu, stává se každý civilista, který pozvedne zbraň proti legitimní vládě podle čl. 51(3) DP I a čl. 13(3) DP II kombatan- tem a zároveň legitimním cílem protistrany. 23 Jsou-li příslušníci skupin ONSA zajati, mají nárok na status válečných zajatců, pokud splňují podmínky čl. 4A(2) Třetí ŽÚ, o nichž se zmiňujeme na jiném místě. Určitá kontraverze se týká právního postavení příslušníků ONSS zajatých na bojišti. Podle některých názorů nemají tyto osoby ná- rok na postavení válečného zajatce a jsou považováni za „enemy combatants“ nebo „irregular combatants“. 24 Tyto pojmy ovšem pozitivní MHP nezná. Administrativa prezidenta W. Bushe z této terminologie vycházela a uplatňovala tento přístup ve věz- nicích Guantanamo na Kubě, Beghram v Afghánistánu a v tajných věznicích v Polsku, Rumunsku a dalších zemích. Vyhlášení války proti terorismu přineslo i nové problémy v oblasti aplikace MHP. Terorismus, a to ani státní terorismus před 11. zářím 2001 nebyl předmětem zvláštního zájmu MHP. „Válka proti terorismu“ přinesla např. tzv. „targeted killings“ a masové využívání dronů. Ukázalo se, že teroristické akce (samot- né 11. září) mohou přerůst ve vážné ozbrojené konflikty jako např. v Afghánistánu a Iráku. Právní postavení teroristů jako příslušníka ONSS není předmětem tohoto pojednání a zasluhuje si zvláštní pozornost. Podle některých autorů existuje jediná možnost, jak mohou být ONSA vázáni nor- mami MHP a tou je souhlas těchto nestátních aktérů. Odmítají proto všechny teorie, které souhlas ONSA obcházejí. 25 Nedávno zemřelý Cassese zastával názor, že OOS mohou být vázány úmluvami MHP proto, že smlouvy vytvářejí závazky i pro třetí strany. Vycházel přitom z ustanovení čl. 35 VÚSP z r. 1969. 26 VÚSP z r. 1969 se ovšem vztahuje pouze na státy. Smlouvy MHP však mohou být pro OOS, i ve smyslu čl. 35 VÚSP, závazné za předpokladu, že vyjádří svůj souhlas (smlouvy nemohou vytvářet závazky pro třetí strany bez jejich souhlasu). Nedostatek souhlasu OOS ve smluvním 21 Srov. “… since such an obligation does not derive only from the conventions themselves, but from the general principles of humanitarian law to which the Conventions suerely give specific expression”, tam- též, para 220. 22 Prosecutor v. Sam Hinga Norman , Case No. SCSL – 2004-14-AR72(6), Decision on Preliminary Motion Child Recruitment Based on Lack of Jurisdiction, Decision of 31 May 2004, para 22. 23 Srov. v obou případech totožné znění: „Civilní osoby požívají ochrany poskytované tímto článkem s vý- jimkou případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí.“ 24 Podle Ryngaerta náleží extenzivní ochrana jako válečným zajatcům pouze bojovníkům NOH, RYNGAERT, Cedric. Non-State Actors and international humanitarian law, op. cit ., s. 294. 25 Srov.: “The only solution… consists of – to the extent possible-securing the non-state actor’s consent to be bound. Theories justifying the binding charakter of IHL that bypass consent were therefore rejec- ted…” RYNGAERT, Cedric. Non-State Actors and international humanitarian law, op. cit. , s. 289. 26 CASSESE, Antonio. The Status of Rebels under the 1977, Geneva Protocol on Non-International Armed Conflicts. 30 ICLQ 1981 , s. 423-429.

85