SLP 09 (2015)

tu a disidentskými ozbrojenými silami nebo jinými ozbrojenými skupinami za těchto podmínek: – ozbrojené skupiny musí být organizované a být pod odpovědným velením; – musí uskutečňovat kontrolu části území státu, která jim umožňuje vést trvalé a koordinované vojenské operace; – a musí aplikovat tento Protokol Pokud jsou tato kritéria splněna, stane se podle komentáře MVČK DP II „bezpro- středně a automaticky“ aplikovatelným. 56 Protokol předpokládá, že skupiny ONSA jsou schopny a budou respektovat MHP. Nikde v DP II se však povinnost ONSA dodržovat humanitární pravidla výslovně ne- zmiňuje. Podle F. Kalshovena tato povinnost vyplývá již z jejich způsobilosti (capacity) normy MHP dodržovat. 57 DP II je svým rozsahem ve srovnání s DP I mnohem struč- nější. Koncentruje se na „humánní zacházení“ (čl. 4, 5, 6), čítajíc v to základní záruky, ochranu osob, jejichž svoboda byla omezena, podmínky trestního stíhání a ochranu zraněných, nemocných a trosečníků (č. 7-11), jakož i ochranu civilního obyvatelstva a kulturních statků (č. 13-18). Nemůže být pochyb o tom, že DP II předpokládá aplikovatelnost norem MHP na ozbrojené nestátní aktéry, kteří splnili určitá kritéria. To ostatně vyplývá i z norem obyčejového MHP. Ve studii MVČK se uvádí celkem 161 pravidel (rules), které se vztahují na ozbrojené konflikty nestátního charakteru. 58 Tato studie však může vyvolávat určité kontraverze, pokud jde o univerzální označení všech těchto pravidel za „obyčejová“. ͻ. Nejdůležitější kategorie NSA v ozbrojených konfliktech ͻ.ͷ Příslušníci národně osvobozeneckého hnutí Národně osvobozenecké hnutí (NOH) patří nepochybně mezi nejvýznamnější ne- státní aktéry. Jeho cílem bylo a je dosáhnout realizace práva sebeurčení. Zásada sebe- určení je zakotvena zejména v čl. 55 Charty OSN a v čl. 1 obou Mezinárodních paktů o lidských právech z r. 1966. Je považována za normu jus cogens a jako taková byla např. potvrzena i stanoviskem MSD ve věci Východního Timoru. 59 To ovšem nebrání popírání nebo ignorování tohoto principu v praxi států a jeho rozdílné interpretaci. Nejde přitom pouze o proces dekolonizace dokončený převážně již v šedesátých letech dvacátého století, mnohdy přes tvrdý odpor koloniálních mocností, nýbrž i o současné problémy týkající se ozbrojených konfliktů v různých částech světa. Práva sebeurčení se dovolávají již desítky let Palestinci, Korsičané, Baskové nebo Skotové (i v referendu v r. 2014). Právo sebeurčení je předmětem mnoha sporů v souvislosti s vyhlášením 56 Commentary on the Additional Protocols of 8 June 1977 to the Geneva Conventions of 12 August 1949, ICRC, Geneva/Martinus Nijhoff Publishers, Dordrecht 1987, s. 1353. 57 KALSHOVEN, Frits. Constrains on the Waging of War. ICRC, Geneva/Martinus Nijhoff, Dordrecht 1987, s. 139. 58 HENCKAERTS, Jean-Marie, DOSWALD-BECK, Luis, op. cit. 59 ICJ, East Timor (Port. v. Australia.) , 1995, s. 90.

93