SLP 09 (2015)

nezávislosti Jižní Osetie na Gruzii v r. 2008 nebo po odtržení Krymu od Ukrajiny v r. 2014. Příslušníci NOH byli často označováni za rebely a považováni za zločince. Státy s koloniální minulostí nebyly ochotny dobrovolně přiznat porobeným a koloniál- ním národům právo na sebeurčení. Přesto mnohé státy poskytly zajatým bojovníkům NOH alespoň částečně status válečných zajatců. Nebylo tomu ovšem vždy a v plném rozsahu MHP. Taková „ochrana“ byla většinou vynucena okolnostmi, zejména dlou- hým trváním a humanitárními důsledky ozbrojeného konfliktu. Mezinárodní právo ještě v první polovině dvacátého století považovalo kolonie za součást území metropole a národněosvobozenecké války mezinárodní právo jako zvláštní kategorii až do rozpa- du koloniálního systému po II. světové válce fakticky neuznávalo. Právní povinnost respektovat normy MHP ve vztazích s NOH vyplývá jasně z čl. 96 DP I. V odst. 3 tohoto článku se uvádí: „Orgán, který je představitelem národa bojujícího proti některé Vysoké smluvní straně v ozbrojeném konfliktu … se může jednostranným prohlášením adresovaným depozi- táři zavázat, že bude v tomto konfliktu aplikovat úmluvy a tento Protokol.“ Podle téhož článku má tento orgán NOH po obdržení jeho prohlášení depozitá- řem „stejná práva a povinnosti jako Vysoké smluvní strany Úmluv a tohoto Protokolu (odst. b). Úmluvy a Protokol jsou „stejně závazné“ pro všechny „strany konfliktu“ (odst. c). Čl. 96 tak výslovně uznává NOH za „stranu“ ozbrojeného konfliktu. Z hle- diska povinnosti respektovat zásady a normy MHP lze připomenout čl. 1 DP I, ve kte- rém se Vysoké smluvní strany zavazují, že „za všech okolností budou zachovávat tento Protokol a zajistí jeho zachovávání“ (odst. 1). Není zde tedy výslovná zmínka o poža- davku reciprocity. Článek 2 společný všem ŽÚ ve svém odstavci stanoví: „Není-li některá z mocností účastnících se konfliktu smluvní stranou této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li toto její ustanovení a bude-li se jimi řídit.“ V případech, které neupravuje Protokol I nebo i jiné dohody, „zůstávají civilní osoby a kombatanti pod ochranou a v rámci působnosti zásad mezinárodního práva vyplývajících z ustálených obyčejů, ze zásad lidskosti a požadavků společného vedení (Čl. 1, odst. 2). Toto ustanovení je významné i z hlediska mezinárodního práva trest- ního a mezinárodní trestní odpovědnosti za porušení norem MHP. ͻ.͸ Povstalci I když historický přístup ke zkoumání ONSA může mít jen omezený význam při řešení aktuálních problémů, stojí za zmínku, že klasické MPV obsahovalo normy, které se týkaly občanské války a rebelie. Názorně a velmi pěkně popsal tato pravidla ve své

94