SLP 09 (2015)

sloužící přípravě útoku. Avšak vzhledem k tomu, že jsou situace v ozbrojených kon- fliktech, kdy v důsledku povahy nepřátelských akcí se ozbrojený kombatant nemůže od civilního obyvatelstva odlišit, zachovává si status kombatanta za předpokladu, že v takových situacích nosí veřejně zbraň: a) během každého vojenského střetnutí b) během doby, kdy může být spatřen protivníkem při zaujímání bojové sestavy před útokem, kterého se má zúčastnit.“ Uvedené ustanovení na rozdíl od předchozí právní úpravy v čl. 1 Řádu války pozem- ní (ŘVP) a čl. 4 Třetí ŽÚ (čtyři podmínky) omezuje povinnost odlišit se od civilního obyvatelstva pouze na dobu trvání vojenských operací a nevyžaduje např. povinnost nosit rozeznávací znak viditelný na dálku. Jedinou podmínkou zůstalo nošení zbraň veřejně. I když čl. 44 DP I nepoužívá výraz „partyzán“, je z celého kontextu jasné, že jde o právní postavení partyzánů, o jejich práva a povinnosti v mezinárodních ozbro- jených konfliktech. 64 Čl. 44 řeší právní postavení kombatantů jako válečných zajatců, jestliže se ocitnou v moci protější strany. Čl. 4 Třetí ŽÚ zabývající se válečnými zajatci hovoří o ozbrojených silách, milicích, dobrovolnických sborech, včetně členů organi- zovaného hnutí odporu, kteří příslušejí k jedné straně v konfliktu. Pouze pro přísluš- níky milic a jiných dobrovolných sborů, včetně organizovaných hnutí odporu stanoví povinnosti mít v čele osobu odpovědnou za své podřízené, mít pevný rozeznávací znak viditelný na dálku a kromě toho stejně jako příslušníci ozbrojených sil nosit otevřeně zbraň a dodržovat zákony a obyčeje války. Čl. 43 DP I zahrnuje všechny tyto skupiny a jednotky pod pojmem „ozbrojené síly v konfliktu“, které mají povinnost mít v čele „odpovědnou osobu“. Tím došlo k určitému zrovnoprávnění všech stran ozbrojeného konfliktu. Uvedené ustanovení odst. 3 čl. 44 o situaci, kdy se partyzán (ozbrojený kombatant) nemůže od civilního obyvatelstva odlišit a status kombatanta zachovat si pouze za výše uvedených předpokladů, může ovšem vyvolávat faktické i právní kom- plikace pro chráněnou osobu. Předně není jasné, kdy může taková „situace“ vzniknout a jaká musí být „povaha nepřátelských akcí“, která nedovoluje partyzánovi (kombatan- tovi), aby se odlišoval od civilního obyvatelstva. Některé delegace uváděly, že taková situace může vzniknout pouze na okupovaných územích. Lze dodat, že i status území může být za ozbrojeného konfliktu sporný. Podle odst. 4 čl. 44 „kombatant, který se ocitne v moci protější strany v době, v níž nesplňuje povinnost odlišit se od civilního obyvatelstva v době „útoku nebo vojenské operace, sloužící k přípravě útoku“ ve smys- lu odst. 3 „ztrácí právo být považován za válečného zajatce, ale přesto mu bude poskyt- nuta ochrana rovnající se ve všech směrech ochraně poskytované válečným zajatcům v souladu s Třetí úmluvou a tímto Protokolem“. Tato ochrana nahrazuje ochranu, která se rovná ochraně poskytované válečným zajatcům v souladu s Třetí úmluvou v případě, kdy taková osoba je souzena a potrestána za jakékoli protiprávní jednání, jehož se dopustila. Odst. 5 téhož článku pak poskytuje ochranu kombatantům a tedy

64 Tamtéž, s. 49.

97