SLP 10 (2016)

ͷ. Vymezení principu non-refoulement ͷ.ͷ Princip non-refoulement v Úmluvě o právním postavení uprchlíků Z hlediska ochrany uprchlíků je nejdůležitějším smluvním vyjádřením daného prin- cipu jeho vtělení do Úmluvy o právním postavení uprchlíků (dále jen Úmluva). 5 Princip non-refoulement je ostatně právem považován za základní kámen mezinárodního uprch- lického práva. Jde totiž o jedinou povinnost státu vůči uprchlíkovi směřující k možnosti jeho setrvání na území. Úmluva totiž sice definuje uprchlíka, 6 ale státům nestanoví po- vinnost poskytnout mu na svém území ochranu a výhody Úmluvou mu zaručené. To, co státům instrument ukládá, je nenavrátit uprchlíka na hranice zemí, kde by byl jeho život či svoboda ohroženy z důvodů rasy, náboženství, národnosti, přísluš- nosti k určité společenské vrstvě či pro politické přesvědčení. 7 Tedy povinnost, která je v Úmluvě označena jako zákaz refoulement . Co do rozsahu ratione personae se uve- dené ustanovení vztahuje na uprchlíky , 8 tedy na osoby, které uvedená smlouva defi- nuje. Není možné jej aplikovat na jakoukoli osobu, byť by i byla v nouzi a její život či svoboda by byly ohroženy. Je možné jej aplikovat pouze na uprchlíka. Uprchlík se uprchlíkem ovšem stává již okamžikem, kdy překročí hranice své země, není třeba, aby bylo jeho postavení jakkoli uznáno státem, ve kterém se nachází. Případný akt uznání ze strany státu je pouze deklaratorní. Je zřejmé, že do doby, než je zjištěno, zda je či není osoba uprchlíkem, musí kterýkoli smluvní stát poskytovat ochranu před refou- lement z důvodu možné újmy, kterou by navrácením způsobil, pokud by ona osoba uprchlíkem byla. Hrozba újmy je v porovnání s podobným pojmem použitým v čl. 1 (oprávněné obavy z pronásledování) specifikována poměrně úzce, na ohrožení života či svobody . Ono ohrožení musí být opět jen z určitých důvodů, konkrétně z totožných důvodů, pro které je osoba považována za uprchlíka. 9 Záruka nenavrácení však není pro uprchlíka bezbřehá; nevztahuje se na osoby, které stát považuje z vážných důvo- dů za nebezpečné, či které jsou považovány za nebezpečné v návaznosti na odsouzení 8 Uprchlíkem se dle čl. 1 odst. A Úmluvy rozumí (…) osoba, které „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit“. 9 Srov. ust. čl. 33 odst. 1 Úmluvy: „ 1. Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprch- líka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, nábožen- ství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení. “ V anglickém znění je pátý důvod nenavrácení ( political opinion ) formulován stejně jako pátý důvod v čl. 1, stejně tak je shodná formulace i u textu francouzského; český překlad používá slova odlišná (zastávání určitých politických názorů v čl. 1, politické přesvědčení v čl. 33). Jelikož jsou francouzské a anglické znění Úmluvy texty autentickými, je nutno považovat český překlad za nesprávný. 5 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (publ. pod č. 208/1993 Sb.). 6 Srov. čl. 1 Úmluvy. 7 Srov. čl. 33 Úmluvy. K tomuto článku nelze činit výhrady

9