SLP 10 (2016)

instrumentů dán ve formulacích týkajících se rozsahu ratione personae (a tedy nikoli v ustanoveních týkajících se teritoriálního rozsahu), ať již ve formulaci čl. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která garantuje tam obsažená práva „každému, kdo podléhá jejich jurisdikci“, či stejně vymezující rozsah své aplikace Americká úmluva o lidských právech. 60 Práva Mezinárodního paktu o ochraně lid- ských práv a základních svobod jsou vztažena na každého, kdo se nachází na území státu a podléhá jeho jurisdikci. Podklad pro aplikaci smluvních závazků i mimo území států, tedy extrateritoriálně, je tak možné dovodit; tento výklad ostatně potvrzují rozhodnutí mezinárodních soudních či kvazisoudních lidskoprávních kontrolních mechanismů. 61 Úmluva o právním postavení uprchlíků otázku extrateritoriální jurisdikce řeší skrze ustanovení čl. 33 z hlediska účinku normy, nikoli možnosti její aplikace (k rozlišení účinku a aplikace se vyjadřuji níže). Ježto k dané smlouvě neexistuje kontrolní mecha- nismus, musíme se v otázce aplikace zaměřit na judikaturu soudních a kvazisoudních orgánů vytvořených jinými smluvními instrumenty. Stojíme tedy před otázkou, kde všude má stát při svém jednání normu aplikovat. Pokud například loď plující na volném moři pod jeho vlajkou, tedy loď, která je re- gistrována v jeho lodním rejstříku a s jeho právem aplikovatelným na palubě, vezme na palubu uprchlíky, je stát vázán principem non-refoulement v některém z jeho (pro něj závazných) normativních vyjádření? To je právě ona otázka, kterou při úvahách o extrateritoriální aplikací máme v souvislosti s non-refoulement na moři na mysli. Na kterých místech – kromě svého území – se stát musí zdržet svého konání (tj. svého úmyslu vydat, vyhostit či jinak navrátit osobu)? Má tak jednat jen na svém území, ane- bo i mimo ně? Jen intra-teritoriálně, anebo i extra-teritoriálně? Nemáme tedy na mysli samotnou povinnost státu něco nečinit, ale to, kde takto musí nečinit. Je tedy stát v určitých případech povinen chránit lidská práva i za hranicemi státu, extrateritoriálně ? Bude i tam možné považovat osoby za podléhající jeho jurisdikci? Zejména se jedná o prostor hranic, prostor jiného státu, a prostor za hranicemi, kde není jurisdikce jiné- ho státu, tj. především na volném moři. Následuje otázka, co rozumím pod pojmem extrateritoriální účinek principu non- -refoulement ? Předně si uvědomme, že pokud použijeme výraz „princip“, hovoříme obecně o onom obecném principu, který se objevuje v řadě instrumentů. V těchto instrumentech pak nacházíme jeho rozličné normativní vyjádření, a můžeme hovořit 60 Americká úmluva o lidských právech přijata v roce 1969. 61 Více například ve známém případě Loizidou, kde ESLP explicitně hovořil nejen o tom, že pojem juris- dikce není omezen na území států smluvních stran, ale především o tom, že odpovědnost smluvní strany může vzniknout i v případě, že v důsledku vojenské akce (ať již legální či ne) vykonává účinnou kont- rolu oblasti mimo své státní území. Srov. rozsudek ESLP (preliminary objections), Louzidou v Turecko , stížnost č. 15318/89, rozsudek z 23. února 1995, odst. 62. Dále pak také stanovisko Výboru pro lidská práva ve věci Lopez Burgos v Uruguay z 29. 7. 1981, podání č. 52/1979, č. CCPR/C/13/D/52/1979, odst. 12. 3., který potvrdil, že stát je odpovědný za porušení práv z dané úmluvy i pokud se jich dopustí jeho činitelé mimo jeho území, byť i na území státu jiného, či v Obecném komentáři Výboru pro lidská práva č. 31 z roku 2004.

20