SLP 10 (2016)

v cestě ( interdiction ). 95 Komise však nehodnotila jednání státu z hlediska dodržování čl. 33 Úmluvy, ježto k tomu není povolána, a otázka rozsahu principu v jeho vtělení do této normy nebyla zkoumána. Komise ale zároveň uvedla, že žádný ze států po vy- dání rozhodnutí USA proti tomuto výkladu neprotestoval. 96 V daném případě tak sice výklad svědčí z hlediska uprchlíka širšímu pojetí výkladu čl. 33, ale nikoli založenému na znění této normy. Kromě rozsudku Meziamerické komise byl původní rozsudek Spojených států kritizován i naukou a UNHCR. 97 Pokud se ale státy, jak případně po- dotkla Meziamerická komise, proti praxi USA, resp. zmíněnému rozsudku Nejvyššího soudu USA, nevymezily, pak je otázkou, zda jejich výklad není hodnotově zabarvený právě směrem k nemožnosti extrateritoriální aplikace čl. 33 Úmluvy, a to z prostého důvodu neochoty přijímat uprchlíky, kteří přicházejí po moři. ͸.͹.͸ Případ Hirsi Jamaa v Itálie Ϳ; Skutkové okolnosti tohoto případu se odehrály v době před rokem 2011, tedy před válkou v Libyi. Dvoustranné dohody mezi Itálií a Libyí, které byly tehdy v platnosti, již mezi těmito státy neplatí. Cílem skupiny asi dvou set migrantů a uprchlíků z několika afrických zemí bylo v roce 2009 území Itálie. Vyjeli z Libye na třech lodích, poblíž ostrova Lampedusa – tedy ještě stále na volném moři – byli zachyceni loděmi italské finanční správy a po- břežní stráže. Do svého plánovaného cíle, na území Itálie, nedojeli. Na lodích italských státních orgánů byli navráceni do Libye, do Tripolisu. Migranty (a potenciální uprch- líky) nikdo neinformoval, kam jsou odváženi, nebyly učiněny žádné kroky, které by vedly k jejich identifikaci. Po příjezdu do Libye byli předáni libyjským úřadům, byť to odmítali. Některým z nich byl posléze udělen status uprchlíka UNHCR v Libyi, jiní se pokusili o nový přejezd do Evropy a minimálně jeden zde získal i ochranu. V dané době měla Itálie s Libyí uzavřeny dvoustranné smlouvy, 99 které jí umožňo- valy provádět námořní hlídky se společnou posádkou v libyjských, italských či meziná- rodních vodách; vždy v těch kterých teritoriálních vodách pod dohledem posádky té 95 Podle Meziamerické Komise se samotný akt zastavení lodě na volném moři představoval zásah do prá- va na svobodu dle čl. 1 Americké deklarace práv a povinností člověka, srov. bod 169 rozhodnutí Meziamerické komise. 96 Srov. bod 76 rozhodnutí Meziamerické komise. 97 Srov. GOODWIN-GILL, G. S. The Haitian Refoulement Case: a comment. In: 6 IJRL (1994), s. 103 a násl.; LAUTERPACHT, E., BETHLEHEM, D. The scope and content of the principle of non-refou- lement: Opinion. Op. cit., s. 110-111; HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees under International Law. Op. cit., s. 336-339; pro krátký komentář k rozsudku Sale v Haitian Centers Council srov. též 88 AJIL (1994), International Decision; UNHCR podal v roce 1992 v tehdy probíhajícím případě Sale v Haitian Centers Council podání jako amicus curiae . 98 Rozsudek ESLP (velký senát), Hirsi Jamaa a ostatní v Itálie , stížnost č. 27765/09, rozsudek z 23. úno- ra 2012. 99 Podrobně srov. FLÍDROVÁ, E. Navracení uprchlíků přicházejících přes Středozemní moře: „non-re- foulement“ na volném moři. In HONUSKOVÁ, V., FLÍDROVÁ, E., JANKŮ, L. (eds.) Dnes migranti – zítra uprchlíci? Postavení migrantů, kteří potřebují ochranu, v mezinárodním právu. Praha: Univerzita

28