SLP 11 (2016)

S výše uvedeným souvisí též nezbytnost, aby skutková podstata trestného činu špat- ného zacházení umožňovala postihnout nejen vykonavatele jednotlivých dílčích činů (které ne vždy samy o sobě dosáhnou intenzity špatného zacházení), ale též osobu, ať již fyzickou či právnickou, která je odpovědná za vznik situace, která je špatným zachá- zením ve smyslu článku 3 Úmluvy ve svém celku. ͹.ͷ.ͺ Výše trestních sazeb Jako problematická dále jeví úprava trestních sazeb v § 149 TZ. Zaprvé, poměrně vysoké se zdají být minimální trestní sazby, které hrozí za jednání specifikované skut- kovými podstatami podle § 149 TZ v případě méně závažných forem zakázaného zacházení (šest měsíců podle § 149 odst. 1 TZ). Ve světle absence zmínky pojmu ponižujícího zacházení i celkové povahy předmětného ustanovení, z nichž vyplývá, že je cíleno na ta nejzávažnější zacházení popírající samotnou podstatu lidské důstoj- nosti, tak může být příslušná právní úprava jen těžko aplikovatelná na nejméně závaž- né – a přesto zakázané – formy zacházení, a to i v případech, kdy je jednání vedeno s výše popsaným specifickým úmyslem osobu ponížit. Typickým příkladem může být uštědření facky policistou osobě zadržené na policejní služebně. Jakkoli je zjevné, že dané zacházení je přímým útokem na samotnou podstatu lidské důstojnosti a po roz- sudku Soudu ve věci Bouyid v. Belgie 80 rovněž bez jakýchkoli pochybností zakázaným zacházením podle článku 3 Úmluvy vyžadujícím trestní postih, vysoká trestní sazba může – vedle samotné terminologie ( mučení , nelidské a kruté zacházení) – v praktickém důsledku orgány činné v trestním řízení odradit od subsumpce takových méně závaž- ných jednání, jakkoli stále společensky škodlivých, pod příslušnou skutkovou podstatu a následně tedy i od jejich trestního postihu. 81 Zadruhé, trestní sazby použitelné v případě základní skutkové podstaty mohou být naopak nedostatečné v případě nejzávažnějších forem špatného zacházení, jako je na- příklad mučení. Ve světle požadavku vyplývajícího z článku 3 Úmluvy na dostateč- ně odstrašující účinek trestněprávní úpravy špatného zacházení se tak současné znění § 149 TZ, případně jeho použití v praxi může dostat do přímého rozporu s Úmluvou. 82 Analýze by konečně bylo potřebné podrobit nastavení pravidel použití institutů pro- mlčení, upuštění od potrestání apod., které by mohly mít eventuálně za následek, že by původce špatného zacházení nebyl v rozporu s článkem 3 Úmluvy adekvátně potrestán. 83 ͹.ͷ.ͻ Diskriminační motiv špatného zacházení Za úvahu stojí v neposlední řadě adekvátnost stávající formulace jednotlivých skutkových podstat § 149 TZ co do diskriminačních motivů špatného zacházení. 80 Viz ESLP, Bouyid v. Belgie , cit. výše 81 Je na druhou stranu pravdou, že podle § 81 TZ je možné v případě výměry trestu, která nepřesahuje tři roky, výkon trestu podmíněně, případně (jde-li o použití § 149 odst. 1 TZ) lze uložit např. alternativní trest obecně prospěšných prací (§ 65 odst. 2 TZ), nebo domácího vězení (§ 60 odst. 1 TZ)

82 Viz, mutatis mutandis , ESLP, Myumyun v. Bulharsko , cit. výše 83 Srov. ESLP, Cestaro v. Itálie, cit. výše, par. 221, 225 a 241-246

117