SLP 11 (2016)

v zařízení sociálních služeb, je porozumění o hodnocení problému stěží dosažitelné. Proto je patrně zapotřebí dlouhodobého úsilí o zvyšování povědomí o tématech špat- ného zacházení a o širší akceptaci žádoucího standardu. I v roce 2016 zaznamenal národní preventivní mechanismus závažný případ špatné- ho zacházení v zařízení sociálních služeb pro seniory. Ochránkyně Šabatová posoudila jako možné ponižující zacházení nejen zacházení s několika konkrétními klienty se zanedbanými proleženinami, ale také celkovou situaci v zařízení. Jinými slovy temati- zovala kumulativní efekt řady dílčích zásahů menší intenzity, jichž se v důsledku ne- vhodné organizace práce a neodborně nastavené péče dopouští mnoho pracovníků, navíc ještě v kontextu nevhodných materiálních podmínek. Při nahromadění získávají novou kvalitu, která nepříznivě dopadá prakticky na každého klienta zařízení. I v tom- to případě se jednalo o opakovanou návštěvu – první proběhla v roce 2009. V zaříze- ní, které se jmenuje sanatorium a prezentuje se jako specialista na syndrom demence a související zdravotní komplikace, pečuje o sedm desítek seniorů poddimenzovaný tým bez potřebného počtu zdravotníků. Všichni mají jednotný kolektivní režim bez individuálního přístupu a soukromí, což u lidí s demencí působí úzkost a dehuma- nizaci. Když se u klienta objeví problémové chování (což je běžný symptom u dané cílové skupiny), jsou bez dalšího nasazeny tišící léky. V době návštěvy byla proto jedna klientka také zamykána ve svém pokoji. Nedostatek individualizované péče urychluje nástup inkontinence a imobilizace. Nezájem o individuální potřeby klientů při zajiš- ťování a podávání stravy vede k rozvoji podvýživy. V zařízení se falšuje dokumentace a od klientů se vybírá více peněz, než zákon umožňuje. Ochránkyně se tentokrát rozhodla předat věc orgánům činným v trestním řízení. Podnět k trestnímu postihu učinila i s vědomím toho, že kriminalizace špatného za- cházení v jeho nejmírnějším stupni, totiž ponižujícího zacházení, je v České republice de lege lata sporná. Aplikovala přitom výklad pozitivních závazků státu na poli čl. 3, ve spojení s čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, totiž povin- nosti provést za určitých okolností účinné vyšetřování i jen ponižujícího zacházení, jak vysvítá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Orgány činné v trestním říze- ní v dané věci zahájily trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby, ublížení na zdraví a omezování osobní svobody, což jsou skutky, které nepokrývají celou šíři problému, jak jej vnímá ochránkyně skrze popsaný kumulativní efekt řady dílčích zásahů nižší intenzity, nicméně při stávajícím vymezení trestného činu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149 trestního zákoníku) patr- ně jiná možnost nepřipadá do úvahy. ͺ.͸ Psychiatrická zařízení Psychiatrická péče je z hlediska omezení osobní svobody člověka již tradiční oblastí zájmu monitorujících orgánů. Výbor CPT zveřejnil standardy o nedobrovolném po- bytu v psychiatrických zařízeních v roce 1998 a k tématu používání omezovacích pro-

58