SLP 11 (2016)

středků v roce 2006. Není bez zajímavosti, že posledně uvedené standardy se překladu do češtiny dočkaly až v roce 2016. Veřejný ochránce práv provedl velké šetření zaměřené na podmínky v psychiatric- kých léčebnách pro dospělé v letech 2008 a 2009; později proběhlo několik dalších systematických návštěv. Že lůžková psychiatrická péče je v České republice převážně soustředěna do velkých zařízení následné péče vykazujících typické znaky institucio- nalizace, je realita, která přetrvává a kterou se snaží postihnout současné transformační hnutí. Návštěvy přinesly poznatky o tom, že stávající podmínky ústavní psychiatrické péče někdy způsobují zásah, jehož závažnost dosahuje intenzity špatného zacházení a jehož přetrvávající ráz představuje další příklad omezeného dopadu prostého moni- toringu. Bez systémových opatření se nemění nic na tom, že pacienti některých od- dělení psychiatrických nemocnic nemají zajištěno terapeutické prostředí a ani hodinu na vzduchu denně a pacienti s mentálním postižením nemají žádnou zvláštní ochranu a jsou z preventivních důvodů podrobováni omezovacím opatřením. Zdá se, že s narůstajícím počtem osob s uloženým ochranným léčením v ústavní for- mě se v psychiatrických nemocnicích rýsuje nový problém – totiž zajištění bezpečné a respektující péče jim i spolupacientům. Naznačují to jednak statistiky a iniciativy před- stavitelů nemocnic, a jednak i případy, kterými se veřejná ochránkyně práv zabývala v roce 2016 v rámci své působnosti prošetřovat podněty pacientů v ochranném léčení. Pacient v ochranném léčení, jehož tendence zneužívat návykové látky vyžadovala inten- zivní dohled, strávil 10 měsíců v jedné ložnici, v pyžamu, bez aktivit a denního kontaktu s lidmi; z toho 7 a 13 dní v izolační místnosti jako trest za porušení zákazu kouření. Soud, na který se pacient se stížností obrátil, vyslovil, že „nemá pravomoc zasahovat jakkoliv do léčebných postupů nemocnice“. To je obzvláště alarmující, neboť v oblasti ochranné- ho léčení lze stěží nalézt jiný účinný prostředek nápravy pro případ porušení základních práv pacienta (ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy). Podmínky výkonu ochranného léčení si ochránkyně zvolila za jedno z témat systematických návštěv pro rok 2017. ͺ.͹ Věznice Vězeňství je oblastí, kde veřejný ochránce práv intenzivně působil skrze vyřizování stížností ještě před zahájením práce národního preventivního mechanismu. Relativně podrobnou právní úpravu doplňují Standardy CPT a Evropská vězeňská pravidla. Důvodem přetrvávajících problémů tedy není nedostatek pozornosti monitorujících orgánů či nejasnost minimálního standardu zacházení. Z pohledu ochránce je pří- kladem přezíravosti státu k právům vězňů to, že kritika plošného provádění důklad- ných osobních prohlídek byla marná, dokud nebyla vládě České republiky Evropským soudem pro lidská práva komunikována stížnost vězně na tyto postupy. Dále, trvalo léta prosadit, aby žádosti vězňů o přemístění do věznice blíž rodině byly zavedeny do pořadníku a nepadaly pod stůl kvůli momentální nemožnosti jim vyhovět z kapa- citních důvodů. Podmínky výkonu trestu odnětí svobody osob dlouhodobě nemoc-

59