SLP 11 (2016)

PŘEDMLUVA Efektivita mezinárodní úpravy ochrany lidských práv závisí především na kvalitě kon- trolního mechanismu. Jinak řečeno, „systém ochrany lidských práv je věrohodný jen tehdy, nabízí-li jednotlivcům k obraně jejich práv účinné záruky; uznané nebo vyhlášené práva a svobody, které nejsou garantovány, mají pouze teoretický význam.“ 1 Existují přirozeně různé typy mezinárodních kontrolních mechanismů. Podle pova- hy kontrolního orgánu můžeme rozlišovat mechanismy na administrativní a judiciál- ní, z hlediska subjektu oprávněného k iniciování kontroly na mezistátní a individuál- ní, popř. též kolektivní, podle způsobu kontroly a z časového hlediska na preventivní a následné (incidenční). V praxi je u mezinárodních smluv na ochranu lidských práv (na univerzální i regionální úrovni) nejběžnější systém zpravodajství, tj. pravidelného předkládání a projednávání zpráv států o plnění přijatých závazků. Zajímavější jsou ovšem mechanismy kontroly lidských práv, které se spouštějí z iniciativy jednotlivců nebo skupin jednotlivců. V současné době není sporu, že zákaz mučení představuje kogentní normu obec- ného mezinárodního práva. Její porušení pak zakládá jak mezinárodní odpovědnost státu, tak trestní odpovědnost osob (jednajících v úředním postavení), které se tohoto zločinu dopustily. Na druhé straně však nabývá na významu prevence mučení (jakož i dalších forem špatného zacházení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestá- ní). Tuto prevenci ovšem nezajišťuje obecné hmotněprávní pravidlo juris cogentis , ale navazující mnohostranné smluvní úpravy. Pro účely této publikace je právě důležité odlišení preventivních mechanismů od jiných kontrolních mechanismů. Právě zde je symptomatický příklad postupného doplňo- vání kontrolních mechanismů k Úmluvě proti mučení. Deset let od vstupu v platnost Opčního protokolu (2002) k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CAT, 1984), ke kterému došlo v létě 2006, bylo impulzem pro konferenci Výzkumného centra pro lidská práva (UNCE), uspořádanou 26. 9. 2016. Do systému ochrany před mučením, krutým, nelidským či ponižujícím zacházením a trestáním v rámci OSN přibyl v roce 2002 nový prvek, inspirovaný už dříve vznik- lým Výborem pro prevenci mučení na základě Evropské úmluvy o zabránění mučení (Rada Evropy, 1987), tj. pravidelné návštěvy. Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení zřídil Podvýbor pro prevenci mučení, mezinárodní orgán pověřený provádě- ním pravidelných návštěv v detenčních zařízeních s cílem předcházet vzniku podmínek vedoucích k porušování lidských práv. Tím doplňuje funkce Výboru OSN proti muče- ní, který má kompetenci k projednávání zpráv o plnění závazků (čl. 19), mezistátních stížností (čl. 21) a individuálních stížností (čl. 22). Kromě toho OPCAT zavádí i tzv.

1 Viz SUDRE, Frédéric. Mezinárodní a evropské právo lidských práv , překlad 2. franc. vydání, MU, Brno, 1997, s. 14.

5