SLP 11 (2016)

cího prostředku představovat postup de lege artis, 20 takže by jeho nepoužití mohlo zakládat zdravotnickému pracovníku či poskytovateli odpovědnostní následky. 21 V minulosti přitom specifická úprava pravidel pro použití omezovacích prostřed- ků chyběla. Poprvé byla upravena na začátku roku 2005 metodickým opatřením Ministerstva zdravotnictví ČR pro použití omezovacích prostředků u pacientů v psychiatrických zařízeních . Roku 2009 pak bylo toto metodické opatření nahra- zeno novým metodickým opatřením Používání omezovacích prostředků u pacien- tů ve zdravotnických zařízeních České republiky, vydaným pod zn. 37800/2009 ve Věštníku Ministerstva zdravotnictví č. 7/2009 (dále jen „ metodické opatření 37800/2009 “). Ačkoliv úprava obsažená v metodických opatřeních byla značně re- formní, je nutné mít na paměti, že metodická opatření Ministerstva zdravotnictví mají povahu nezávazných doporučení. V rámci reformy zdravotnického práva, která byla provedena zejména třemi stěžej- ními právními předpisy účinnými od 1. 4. 2012, 22 pak byla úprava používání omezo- vacích prostředků zahrnuta do zákona o zdravotních službách . Tato zákonná úprava je přitom metodickým opatřením 37800/2009 značně inspirována. Lze v ní tedy spat- řovat výraz kontinuity postupného zvyšování důrazu na ochranu práv určité skupiny pacientů, zejména pacientů psychiatrických, k jejichž důstojnosti se laická i odborná veřejnost donedávna stavěly často spíše lhostejně. Takový vývoj přitom odpovídá pova- ze zdravotnické reformy, která odráží změnu lékařského paradigmatu od paternalistic- ké medicíny k rovnoprávnému vztahu s důrazem na autonomii vůle pacienta. 23 Na základě § 39 odst. 2 zákona o zdravotních službách smějí být omezovací pro- středky použity pouze tehdy, je-li účelem jejich použití odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob a to pouze po dobu, po kterou trvají důvody jejich použití. Ustanovení § 39 odst. 1 zákona o zdravotních službách přebírá z metodického opat- ření 37800/2009 taxativní výčet dovolených omezovacích prostředků. Jsou jimi: – úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu urče- nými poskytovatelem, – omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty, – umístění pacienta v síťovém lůžku, 20 Postup de lege artis neboli poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni představuje jednu ze základních povinností poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického pracovníka. Postup na nále- žité odborné úrovni vymezuje zákon o zdravotních službách v § 4 odst. 5 široce jako „poskytování zdra- votních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“ 21 Srov. MACH, Jan. Omezovací prostředky. In Zdravotnické fórum. 2012, č. 10, s. 3 22 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě 23 Tento posun vnímání role zdravotnického profesionála a pacienta se projevuje napříč zdravotnickým právem. Srov. ŠUSTEK, Petr. Zdravotnické právo. In ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 31-32

71