SLP 11 (2016)

mi biologickými potřebami jako je doprovázení pacienta na toaletu, které je nesmírně významné pro udržení pacientovy sebeúcty a důstojnosti. CPT také doporučuje, aby ke znehybnění pacienta nedocházelo na dohled ostatním pacientům. Pouze třetí doporu- čení, podle kterého má být pacientovi vysvětlen důvod použití omezovacího prostředku po ukončení omezení, se shoduje s úpravou zákona o zdravotních službách. CPT vyzývá k plné realizaci uvedených zásad v psychiatrických léčebnách v České republice. S nedostatečným dohledem nad pacientem omezeným na pohybu je spojen pří- pad Bureš v. Česká republika , ve kterém Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ ESLP “) vydal rozsudek dne 18. 10. 2012. 58 V únoru roku 2007 se dvaadvacetiletý Lukáš Bureš nechtěně předávkoval léky, které užíval na své psychiatrické onemoc- nění. Když vyšel na ulici zpola neoblečen, upoutal pozornost policejní hlídky, která se domnívala, že se jedná o uživatele drog. Pan Bureš byl předán do psychiatrického zařízení, odkud byl následně odeslán na záchytnou stanici tohoto zařízení. Zde byl znehybněn kurty a několik hodin ponechán bez kontroly. V důsledku příliš těsného utažení ochranných pásů Lukáš Bureš utrpěl těžkou parézu levé paže a střední až těž- kou parézu pravé paže. Následky těchto zranění budou dlouhodobé, byť pravděpo- dobně nikoliv trvalé. Kromě psychického utrpení v době omezení kurty byl pan Bureš traumatizován svými zraněními a to tím více, že hraje na violoncello, přičemž zranění jej ve hře omezila. Pan Bureš následně podal trestní oznámení, avšak státní zástupce rozhodl o zastavení řízení. Krajským soudem byla rovněž zamítnuta Burešova žaloba na ochranu osobnosti. ESLP v daném způsobu použití omezovacího prostředku i ve skutečnosti, že případ nebyl dostatečně prošetřen, spatřuje porušení hmotněprávní i procesní složky čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. V následujícím přiblížení rozsudku se zaměříme na hmotněprávní aspekty věci. Opatření, které je z léčebného hlediska nutné, nelze dle ESLP považovat za nelidské či ponižující. Pro posouzení nezbytnosti opatření v konkrétní situaci je přitom třeba vycházet ze zavedených zásad medicíny. Použití fyzické síly proti osobám zbaveným svobody, které není nezbytně nutné v důsledku jejich vlastního chování, však snižuje lidskou důstojnost a je porušením čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Posouzení určitého zacházení záleží na všech okolnostech případu, tedy mj. také na délce trvání zacházení, jeho následcích, účelu, záměru a motivaci původce zacházení a jeho kon- textu a v některých případech také na pohlaví, věku a zdravotním stavu oběti. ESLP ve své judikatuře uznává zvláštní zranitelnost duševně nemocných osob, kterou je ne- zbytné vzít v úvahu při posuzování zacházení. Použití kurtů podle názoru ESLP může být v případě agresivního chování intoxi- kovaného jedince nezbytné, avšak jedině tehdy, je-li nutné ve světle okolností, délka použití není nepřiměřená a jsou pravidelně prováděny kontroly stavu znehybněné oso- by. Obecněji je použití omezovacích prostředků závažným opatřením, které musí být

58 ESLP, Bureš v. Česká republika, č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012

82