SLP 12 (2017)

poskytnutá na území ČR cizinci a žadatelem o udělení mezinárodní ochrany může být pouze cizinec 334 a z hlediska osobní působnosti zákona tento na osoby se státním ob- čanstvím nedopadá. Kromě toho skutečnost, že cizinci bylo uděleno státní občanství ČR, představuje důvod pro zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany 335 a v pří- padě, že je cizinec již jejím nositelem, důvod pro její zánik ex lege . 336 Ale nakonec i judikatura soudů ve správním soudnictví si určitého vztahu všímá, když poukazuje na již výše uvedenou neexistenci povinnosti prokázat pozbytí dosavadního státního občanství. 337 V tomto rozsudku Městský soud v Praze uvádí i další zajímavou úvahu, když srovnává postavení azylanta a státního občana: „vzhledem k tomu, že žalobci a čle- nům jeho rodiny byla v ČR poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu, požívají výhod a imunit srovnatelných s občany ČR.“ Na úpravu obsaženou v zákoně o státním občanství z r. 1993 navázal i nový zákon o státním občanství z r. 2013. 338 Zákon tak cizinci, kterému byla na území ČR udělena mezinárodní ochrana formou azylu, umožňuje opět prominout podmínku nepřetržité- ho pobytu na území. 339 Tomuto cizinci (jakož i cizinci s udělenou doplňkovou ochra- nou) zákon navíc umožňuje prominout povinnost prokázat, že jeho pobyt na území ČR v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi. 340 Výjimku z povinnosti prokázat pozbytí dosavadního státního občanství v případě azylantů již zákon neupravuje, neboť zákono- dárce od této povinnosti ustoupil u všech kategorií cizinců – žadatelů o udělení státního občanství. Závěry Jako právní institut bylo po vzniku Československé republiky výslovně upraveno pouze státní občanství. S instituty azylu a uprchlictví se během představeného období setkáváme pouze v některých jeho fázích, a to ne vždy formálně, a ne vždy se stejným obsahem a významem. Souvisí to rovněž s tím, že tyto instituty se v průběhu 20. století ještě stále vyvíjejí, kdežto institut státního občanství se jako stabilní součást právního řádu suverénního státu v moderním smyslu již tolik nemění. Naopak v jednotlivých obdobích více či méně (společně s povolením k pobytu) mnohdy supluje neexistenci toho či onoho z ostatních dvou. Tato oblast je často otázkou správní a politické praxe a jako taková je často ovlivněna politickými postuláty reprezentantů státu. Lze říci, že nictví srov. § 33 písm. d) zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 336 Srov. § 18 písm. b) zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 337 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 11 Ca 267/2009 – 42, dostupné z: [cit. 2017-07-27]. 338 Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o stát- ním občanství České republiky). 339 Srov. § 15 odst. 1 písm. h) 1 zákona č. 186/2013 Sb. 340 Srov. § 15 odst. 5 zákona č. 186/2013 Sb. 334 Srov. § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 335 Srov. § 25 písm. g) zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k řízení ve správním soud-

105