SLP 12 (2017)

lictví. Jednak na zákonné úrovni provedl čl. 43 Listiny základních práv a svobod 328 a jednak do institutu vnitrostátního azylu „vtáhl“ definici uprchlíka 329 (transformace). „Zákonný“ jednotný azyl tak měl napříště své dva zdroje, které se v něm projevily a projevují dodnes. Ustanovení § 12 písm. a) odráží ústavní azyl dle čl. 43 Listiny základních práv a svobod, § 12 písm. b) pak definici uprchlíka dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků. 330 Uvažujeme-li dále o trojstranném vztahu státní občanství – azyl – uprchlictví, je třeba upozornit, že zákon o státním občanství uvedené změny nereflektoval, což mělo svůj podivuhodný odraz ve státoobčanské judikatuře. Městský soud v Praze v jednom ze svých rozhodnutí uvedl, že „[z]e zákona o nabývání a po- zbývání státního občanství je sice zřejmé, že podmínku pětiletého trvání trvalého pobytu lze prominout (viz ust. § 11 odst. 1 cit. zákona), avšak důvodem tohoto prominutí není udělení azylu.“ 331 Jakoby zde „dvojjediná povaha“ azylu dle § 12 zákona o azylu 332 zůstala bez povšimnutí. V citovaném rozsudku soud také uvedl zajímavou, byť nejen z hlediska tématu tohoto příspěvku velmi spornou úvahu, tedy že mezi instituty státní- ho občanství a azylu „není žádný přímý ani nepřímý vztah“ . Závěr o nesouvislosti mezi nimi se v judikatuře objevuje i na jiném místě. 333 Se správními soudy lze v tomto souhlasit potud, že skutečnost, zda určité osobě byl, či nebyl udělen azyl, nemá bezprostřední vliv na zodpovězení otázky, zdali dané osobě má být uděleno státní občanství, čili nic, a že neudělení státního občanství nemá na jeho dosavadní status (azylanta) žádný vliv. Závěr o „žádném vztahu“ je však sporný, neboť ten zde můžeme nalézt jak v rovině historické, ideové, ale rovněž procesní. Jak již bylo uvedeno, osoba s udělenou mezinárodní ochranou ve formě azylu je v řízení o udělení státního občanství zvýhodněna stran některých podmínek. Vzájemnou re- laci je přitom třeba uvažovat oboustranně. Mezinárodní ochranou se rozumí ochrana četných novel obou zmiňovaných zákonů významný rovněž zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. 328 Ust. §12 písm. a) zákona o azylu, v původním znění, stanovil, že azyl Ministerstvo vnitra cizinci udělí, bu- de-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. 329 Ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, v původním znění, stanovil, že azyl Ministerstvo vnitra cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 330 Srov. MOLEK, P. In: KOSAŘ, D., MOLEK, P., HONUSKOVÁ, V., JURMAN, M., LUPAČOVÁ, H. Zákon o azylu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 76. 331 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 09. 2010, č. j. 8 Ca 282/2007-35. Srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 9/2011-59, o zamítnutí kasační stížnosti žalobce, vše dostupné z [cit. 2017-07-27]. 332 Stejně jako § 76 zákona o azylu, který staví azylanta (cizince s uděleným azylem) naroveň osobě s trva- lým pobytem na území. 333 „Skutečnost, že žalobci nebylo vyhověno ve věci udělení státního občanství České republiky, nemá vliv na tr- vání jeho pobytu v České republice. Žalobci byl udělen azyl podle zákona o azylu a toto rozhodnutí zůstává nedotčeno.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, č. j. 8 A 312/2011-55, dostupné z: www.nssoud.cz [cit. 2017-07-27]).

104