SLP 12 (2017)

Československa stala součástí ústavního pořádku ČR 320 a jejíž čl. 43 Listiny základních práv a svobod 321 upravil institut azylu na ústavní úrovni. Tento článek nebyl po celou dobu 90. let minulého století formálně proveden. Je také zajímavé, že ačkoliv zákon o uprchlících z r. 1990, Listina základních práv a svobod a přistoupení k systému Úmluvy o právním postavení uprchlíků byly v čsl. Federálním shromáždění projedná- vány v podstatě paralelně, nepřevzala Listina základních práv a svobod definici uprch- líka, ale na ústavní úrovni zachovala svébytné jádro vnitrostátního azylu. Zákon o státním občanství z r. 1993, 322 avšak až ve znění zákona č. 194/1999 Sb., poprvé formálně upravil alespoň některé z prvků vztahu státního občanství a uprchlictví. V případě naturalizace osoba s přiznaným postavením uprchlíka na území ČR neměla povinnost prokázat, že nabytím státního občanství pozbude státní občanství dosavadní 323 a takovéto osobě mohlo ministerstvo vnitra navíc prominout podmínku povoleného tr- valého pobytu a převážného zdržování se na území ČR po dobu nejméně pěti let. 324 Hovoříme-li o období 90. let minulého století, jako velmi zajímavá se jeví ještě jedna historická paralela se dvěma výše uvedenými obdobími, kdy zde určitý institut poskytující útočiště nebyl výslovně právně upraven, ale jednalo se o otázku politické a správní praxe. V této souvislosti se hovoří o institutu „dočasného útočiště“, v rám- ci kterého na území ČR našli ochranu tisíce lidí z území bývalé Jugoslávie – Bosny a Hercegoviny, Kosova. 325 „Vyhlašován daný institut byl usnesením vlády a osobám, jimž bylo poskytnuto dočasné útočiště, byl legalizován pobyt v rámci zákona o pobytu cizinců, popř. pobývali na území České republiky jako žadatelé o status uprchlíka.“ 326 V roce 1999 byly přijaty dva dodnes platné a účinné zákony představující reformu cizineckého a azylového (uprchlického) práva, a sice zákon o pobytu cizinců a zákon o azylu. 327 Zákon o azylu napříště změnil a upřesnil vztah institutů azylu a uprch- 320 Srov. čl. 3 a čl. 112 odst. 1 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Jako sou- část ústavního pořádku České republiky byla Listina základních práv a svobod znovu vyhlášena pod č. 2/1993 Sb. usnesením předsednictva České národní rady. 321 Článek 43 Listiny zní: „Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.“ K čl. 43 Listiny základních práv a svobod srov. KRYSKA, D., JANKŮ, L. Ústavní azyl v Listině základních práv a svobod jako zdroj konfliktu. In: FILO, M. (ed.). Právo na azyl a jeho aplikácia vo verejnej správe . Zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie. Kraków: Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave, 2015, ss. 73-86. 322 Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. 323 Srov. § 7 odst. 1 písm. b), § 8 odst. 1 písm. b) a § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1993 Sb., ve znění zákona č. 194/1999 Sb. Srov. též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č. j. 11 Ca 267/2009-42, dostupné z www.nssoud.cz [cit. 2017-07-27]. 324 Srov. § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/1993 Sb., ve znění zákona č. 194/1999 Sb. 325 FÁBEROVÁ, A., op. cit., s. 252. 326 Ibid. 327 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů; zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozděj- ších předpisů, (zákon o azylu). Oba zákony nabily účinnosti dne 1. 1. 2000. V tomto ohledu je vedle

103