SLP 12 (2017)

právo unijních občanů volit v komunálních volbách a ve volbách do Evropského par- lamentu, právo unijních občanů na diplomatickou, resp. konzulární ochranu ze strany konzulárních orgánů jiných členských států a nakonec i petiční právo unijních občanů ve vztahu k Evropskému parlamentu a veřejnému ochránci práv. 345 Na první pohled je zřejmé, že tento výčet poněkud vybočuje z rámce klasických stá- toobčanských práv v úzkém smyslu. Na prvním místě stojí volný pohyb osob, který byl ve své původní podobě koncipován jako tržní svoboda, tzn. jako svoboda, která příslušela jen ekonomicky aktivním občanům členských států. Odborná literatura proto operovala s pojmem „tržní občan“ nebo „občan trhu“ (ang. „market citizen“, něm. „Marktbürger“). Je sice pravda, že Maastrichtská smlouva rozšířila koncepci volného pohybu osob ve pro- spěch všech unijních občanů, včetně těch ekonomicky neaktivních, ale na druhé straně je třeba dodat, že tzv. pobytová směrnice 2004/38 346 přiznává svobodu volného pohybu s určitými modifikacemi také občanům třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky unijních občanů. Čl. 12 a 13 pobytové směrnice garantují občanům třetích zemí zacho- vání práva pobytu i pro případ smrti či odjezdu unijního občana a také pro případ, že rodinná vazba zanikla v důsledku rozvodu či prohlášení manželství za neplatné. Oproti tomu je aktivní a pasivní volební právo v čl. 20 odst. 2 písm. b) SFEU vyhrazeno pouze unijním občanům. V případě týkajícím se voleb do Evropského par- lamentu na Gibraltaru však Soudní dvůr EU (SDEU) judikoval, že úprava unijního občanství nebrání Velké Británii v tom, aby právo volit do Evropského parlamentu umožnila i těm občanům Společenství národů (Commonwealth of Nations), kteří unijní občanství nemají. 347 Podmínkou je, aby tyto osoby měly s členským státem úzké vztahy. Britská úprava se v tomto světle tedy jevila jako slučitelná se zásadami práva EU. Na první pohled je také poskytování konzulární ochrany podle čl. 20 odst. 2 písm. c) SFEU vymezeno jen ve prospěch unijních občanů. Směrnice Rady 2015/637/EU, 348 jež toto ustanovení provádí, zavedla ovšem určité rozšíření ochrany ve prospěch obča- nů třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky unijních občanů. Je poněkud kurióz- ní, že Rada EU opřela toto rozšíření o právo na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 7 LZP EU. 349 Jinými slovy, čl. 20 a 23 SFEU upravují právo 345 Viz čl. 8a až 8d SES ve znění podle Maastrichtské smlouvy. 346 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a je- jich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/ EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 347 SDEU C-145/04 Španělsko proti Spojenému království (rozsudek ze dne 12. září 2006). 348 Směrnice Rady 2015/367/EU ze dne 20. dubna 2015 o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce s cílem usnadnit konzulární ochranu nezastoupených občanů Unie ve třetích zemích a o zrušení rozhod- nutí 95/553/ES. 349 Viz bod 9 preambule směrnice 2015/367/EU, který dále odkazuje i na práva dětí podle čl. 24 LZP EU a Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989. Čl. 5 směrnice 2015/367/EU poněkud zmirňuje požadavky na členské státy, když stanoví, že konzulární ochrana pro rodinné příslušníky nezastoupených unijních občanů má být poskytována ve stejné míře a za stejných podmínek, jako by byla poskytována

111