SLP 12 (2017)

likace ústavních práv vůči občanům byla nakonec soudem v klíčové části sporu ohled- ně procesních záruk zadržovaného občana zodpovězena kladně, takže ústavní práva nebyla faktickým stavem negována. Zde tedy normativní otevřenost práva vůči jiným společenským subsystémům vyžadujícím efektivnější výkon moci nenastala a právo si zachovalo svou autonomii, jakkoliv jako v jiných obdobných případech se mohl soud ocitnout v pozici orgánu, nereflektujícího společenskou realitu. Na klíčovou právněteoretickou otázku, do jaké míry mění realita právo, odpovídá podle mého názoru Luhmannova teorie adekvátně, když o otevřenosti práva hovoří jako o otevřenosti kognitivní. Zároveň se však ukazuje, že teze o normativní uzavřenos- ti práva je obtížně udržitelná v situacích, kde souběžné působí více právních systémů a zdrojů veřejné moci. Současně se v moderních právních řádech zdůrazňuje problém kolizí nikoliv pouze konkrétních ustanovení majících původ v rozdílných právních systémech, nýbrž i základů těchto úprav a institutů v podobě principů, hodnot a dok- trinárních modelů.

26