SLP 12 (2017)

Izrael, hebrejsky „Eretz Yesrael“ zahrnuje neurčitě definované území, které pro někoho zahrnuje oblast Palestiny před r. 1948 a Egypta jako historickou „homeland“. 132 V Turecku , o kterém se v současnosti často hovoří, se používají dva termíny „uyru- -kluk“ a „yurttaslik“, které mohou označovat jak občanství, tak příslušnost (národ- nost). Oba výrazy mají i svá vyjádření v arabštině: „vatandaslik (yurttaslik) a uyrukluk (tabiyet). 133 ͹. Evropská úmluva o státním občanství Cílem Evropské úmluvy je podpora progresivního rozvoje právních zásad týkajících se státního občanství a jejich zakotvení ve vnitrostátním právu. Úmluva usiluje o za- bránění případům osob bez státního občanství. Vychází rovněž z potřeby řešit důsledky několikerého státního občanství a upravit vojenskou povinnost v těchto případech. Pro účely úmluvy v českém překladu „státní občanství“ (nationality) znamená „právní svazek mezi osobou a státem“ a neoznačuje etnický původ osoby. Úmluva státu konsta- tuje, že každý stát podle vlastního práva stanoví, kdo jsou jeho státní příslušníci (nati- onals) (čl.3(1)). Nicméně v odst. 2 téhož článku věnovanému působnosti (comptence) státu se rovněž uvádí, že toto právo bude přijímáno (accepted) jinými státy, pokud je v souladu s aplikovatelnými mezinárodními úmluvami obyčejovým mezinárodním právem a zásadami práva obecně uznávanými s ohledem na státní příslušnost (nationa- lity). Základní zásady na kterých Evropská úmluva spočívá jsou následující: – Každý má právo na státní příslušnost (čl. 4 a), – Je třeba zabránit stavu, kdy je osoba bez státního občanství, Nikdo nesmí být svévolně (arbitrarily) zbaven státní příslušnost (čl. 4 b) – Uzavření ani zánik manželství mezi státním příslušníkem smluvního státu a ci- zincem, ani změna příslušnosti jedním z manželů za trvání manželství se nedotý- ká automaticky státního občanství z manželů (čl. 4 d) Klíčovým ustanovením je čl. 5 o nediskriminaci (non diskrimination). Normy vnitrostátního práva nesmějí obsahovat rozlišování nebo připouštět praxi rovnající se diskriminaci z důvodu pohlaví, rasy náboženství, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu. Každý smluvní stát se musí řídit zásadou nediskriminace mezi svými příslušníky, ať jsou příslušníky v důsledku narození nebo získali jeho státní pří- slušnost následně. Závěrem lze konstatovat, že Evropská úmluva zakotvila moderní 132 Viz COLUMBIA LAW SCHOOL. The Open University Project, Readings on Citizenship and national- ity in Israel/Palestine, Structures of Identity. Difference and Democracy [online]. c2016, s. 3. Dostupné z: , [cit. 2017-05-10]. 133 Turecký zákon o státní příslušnosti [online]. c2009. Dostupné z: [cit. 2017- 05-10]. Turecký zákon o státní příslušnosti byl přijat a uveřejněn ve sbírce zákonů č. 403, Série 5, Svazek 3, s. 470.

43