SLP 12 (2017)

tidé). Ve smyslu čl. 15 Všeobecné deklarace lidských práv má „ každý právo na státní příslušnost a nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti.“ 138 Přijetí Evropské úmluvy o státním občanství předcházela řada mezinárodních úmluv vytvořených OSN, které se staly základem i inspirací k přijetí této regionální Úmluvy. Právo na občanství/stání příslušnost bylo před přijetím Evropské úmluvy o státním občanství zmíněno např. v těchto mezinárodních úmluvách: • Úmluvě o právním postavení uprchlíků (1951) K této úmluvě měl být přijat Protokol o postavení osob bez státní příslušnosti , avšak jeho přijetí se odložilo do roku 1954, kdy byla na místo tohoto protokolu přijata samostatná mezinárodní smlouva, a to Úmluva OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti • Úmluvě o omezení případů bezdomovectví (1961) • Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (čl. 24 odst. 3) • Úmluvě o zamezení všech forem rasové diskriminace (čl. 5 odst. 3iii) • Úmluvě o právech dítěte (čl. 7 a 8) • Americké úmluvě o lidských právech (čl. 20) • Africké chartě práv a blaha dítěte (čl. 6) Pokud jde o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobodách, konkrétně právo na občanství neupravuje, avšak rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva právo na občanství zmiňuje např. v souvislosti se zaručením práva na rodinný život ve smyslu čl. 8 nebo z důvodu zákazu diskriminace ve smyslu čl. 14. Právo na občanství není též upraveno v Chartě základních práv EU. Právo na občanství je pojímáno v mezinárodním právu lidských práv jako právo, které umožňuje výkon řady dalších lidských práv. Pravidla a podmínky nabývání a po- zbývání státního občanství spadají do jurisdikce každého státu, avšak tvorba vnitro- státní legislativy vztahující se k podmínkám nabývání a pozbývání státního občanství musí být v souladu s mezinárodními smlouvami, mezinárodním obyčejovým právem a uznanými právními principy v oblasti státního občanství. Předpisy každého státu, který je smluvní stranou mezinárodní smlouvy upravující právo na občanství musí vy- cházet z přesvědčení, že každý má právo na státní občanství, a to důvodu předcházení problému bezdomovectví. S ohledem na statistiky UNHCR je v současné době v globálním kontextu odhado- váno na 10-11 milionů lidí bez státního občanství. Hlavními důvody, vedoucí k situaci osob bez státní příslušnosti jsou např.: • změna území nebo suverenity určitého území (změna vedoucí ke změně státní • příslušnosti osob, které dosud na tomto území žily; během této situace mohou vzniknout případy, kdy některé osoby nenabydou žádné státní občanství)

138 Universal Declaration of Human Rights. United Nations. [online] c2017. Dostupné z: [cit. 2017-07-27].

46