SLP 12 (2017)

• diskriminace nebo selekce vůči etnickým nebo náboženským skupinám (př. Ro- hyngiové v Barmě, Kurdové v Sýrii) • vznik nových států • konflikt vnitrostátních zákonů Jednotlivé právní úpravy vztahující se k nabývání a pozbývání státního občanství se liší, proto může dojít k jejich střetu. Výsledkem takové situace může být, že osoba již narozením nabyde více státních občanství nebo se naopak nestane státním příslušníkem žádného státu. Př. dítě, které je narozeno ve Spojených Státech Amerických libanonskému otci a japonské matce nabude narozením hned tři různá státní občanství. Pokud by se však libanonské matce narodilo dítě v Norsku, přičemž otec tohoto dítěte není známý, stává se toto dítě v důsledku různých právních úprav v Norsku apartidou). • politika státu, jejímž cílem je vyloučit některé osoby z nabytí státního občanství z důvodu vztahu na určitý stát • nerespektování práva dítěte na registraci po jeho narození ( čl. 7 Úmluvy o prá- vech dítěte; v některých případech nejsou na rozdíl od mužů ženy oprávněny předat své státní občanství svým dětem S ohledem na statistiky některých nevládních organizací např. Insitute of statele- sseness and Inclusion se sídlem v Nizozemí vykazují některé státy populaci s více jak 10 000 osob bez státní příslušnosti (př. Mynamar, Pobřeží Slonoviny, Thajsko, Ruská Federace, Syrská arabská republika, Irák, Kuwait, Estonsko, Saudská Arábie, Malajsie, Ukrajina, Švédsko atd.). UNHCR uvádí 600 000 osob bez státní příslušnosti v Evropě. Hlavním důvodem je rozpad některých bývalých států. 139 Problematika bezdomovec- tví je primárně řešena na úrovni OSN dvěma hlavními mezinárodními smlouvami, a to Úmluvou OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvou o me- zení případů bezdomovectví, dále pak rezolucemi přijatých Radou OSN pro lidská práva. 140 ͷ. Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti S odkazem na čl. 1 této Úmluvy se osobou bez státní příslušnosti rozumí osoba, kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana. Tato definice se stala též obyčejovým mezinárodním právem. Zjištění toho, zda je někdo či není občanem některého státu je úzce spojeno s praxí státu. Pokud osoba spadá do kategorie osob ve smyslu čl. 1 jak uvedeno, je zapotřebí, aby i s takovými osobami bylo zacházeno minimálně na stejné úrovni jako s cizinci, kteří jsou držiteli státního občanství. Nutno však podotknout, že tyto osoby jsou více zranitelné než cizinci, proto jim jsou umožněna tzv. zvláštní opatření. Práva svobody, která jsou osobám bez státní 139 Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, SCHÖNBAUER, R. ed. Leo R. DOBBS, 1.6.2015. [online] c2017. Dostupné z: [cit. 2017-07-27]. 140 Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, [online] c2017. Dostupné z: [cit. 2017-07-27].

47