SLP 12 (2017)

příslušnosti přiznána dle této Úmluvy je např. právo na pomoc správních orgánů (čl. 25) nebo právo na vydání průkazu totožnosti (čl. 27). Zároveň však ve smyslu čl. 2 má každá osoba bez státní příslušnosti povinnosti k zemi, ve které se nachází, které zejm. vyžadují, aby se řídila jejími zákony a nařízeními a dodržovala opatření přijatá k udržení veřejného pořádku. Smluvní státy mají naopak povinnost uplatňovat vůči osobám bez bez státní příslušnosti ustanovení této úmluvy bez diskriminace co do rasy, náboženství nebo země původu. Nutno též připomenout, že zaručení práv osob bez státní příslušnosti není srovnatelné s rozsahem práv zaručených státním občanům. Proto ve smyslu čl. 32 se mají smluvní státy, pokud možno co nejvíce snažit o asimilaci a naturalizaci osob bez státní příslušnosti. Zejména by se měly snažit urychlit řízení o naturalizaci a co nejvíce snížit poplatky a náklady za toto řízení. Úmluva reflektuje lidskoprávní standardy obsažených v jiných v mezinárodněprávních instrumentech. Úmluva nezakládá nárok získat státní občanství. Při zjišťování skutečnosti, zda osoba je či není občanem, musí být státy schopny identifikovat vhodný postup. Úmluva v tomto směru nereguluje konkrétní postup pro takového určení, nicméně z hlediska lidskoprávních standardů by takovýto potup měl zahrnovat prvky spravedlivého a efektivního rozhodování. Atributy takového po- stupu by dále měly zahrnovat existenci kompetentního úřadu přijímat žádosti těchto osob, přičemž při jejich vyřizování by tyto osoby měly mít zaručené právo na odvolání. Úmluva rozlišuje situace, kdy se nejedná o osobu bez státní příslušnosti. Jedná se o tyto osoby: • osoby, kterým se v současnosti dostává ochrany nebo pomoci orgánů nebo orga- nizací jako je Organizace spojených národů, s výjimkou Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pokud tato ochrana nebo pomoc trvá • osoby, které příslušné orgány země, ve které se trvale usídlily uznaly za osoby mající práva a povinnosti spojené s občanstvím této země • osoby, u nichž existují závažné důvody vedoucí k domněnce, že se – dopustily zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, jak je definují mezinárodní nástroje, které se na tyto zločiny vztahují – před přijetím do země svého trvalého pobytu dopustily závažného trestného činu jiné než politické povahy – provinily činy, které odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů Generální shromáždění OSN ustanovilo UNHCR s úkolem asistovat členským stá- tům při implementaci této Úmluvy, protože postup při poskytování právní ochrany osobám bez státní příslušnosti vyžaduje postup velice podobný postupu při poskyto- vání právní ochrany uprchlíkům. Přijetí této Úmluvy státy demonstruje jejich závazek zacházet s osobami bez státní příslušnosti v souladu se závazky v oblasti lidských práv. Mezinárodní společenství má proto zájem na snižování počtu osob bez státního občan- ství. I z tohoto důvodu byla přijata Úmluva o omezení případů bezdomovectví.

48