SLP 12 (2017)

ství relevantní pouze tehdy, pokud dochází ke sporu mezi státy, v němž hraje občanství určitou roli (příkladmo otázky spojené s diplomatickou ochranou, v první polovině 20. století pak i problematika osob bez státní příslušnosti či otázky spojené s občan- stvím vdaných žen). Problematika úpravy státního občanství prošla vývojem, který má těsnou souvislost s rozvojem právní úpravy lidských práv. Státy stále více akceptují dvojí či víceré státní občanství, 219 problematika občanství se také posouvá od pojetí výsostného oprávnění suverénního státu, které respektuje pouze jeho zájmy, k pojetí práv osob, zejména v oblasti nediskriminace. 220 Evropská úmluva o státním občanství patří mezi instrumenty Rady Evropy. 221 Jde o regionální úpravu, která je ovšem otevřena i přístupu států, které nejsou členy této mezinárodní organizace, ale podílely se na jejím vypracování. 222 Ze zemí sdružených v Radě Evropy úmluvu ratifikovalo pouze 20 států, což ji řadí mezi pro státy méně zajímavé instrumenty: pokud se podíváme na tematicky podobné dokumenty, na- lezneme obdobný počet smluvních stran např. u Evropské dohody o zrušení víz pro uprchlíky či u Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, zatímco kupříkla- du Evropská úmluva o extradici má smluvních stran padesát. 223 Mezi smluvní strany Evropské úmluvy o státním občanství patří kupříkladu Německo, Rakousko, Nizozemí či Česká republika, nepatří mezi ně mimo jiné Belgie, Francie, Kypr, Estonsko, Srbsko, Španělsko, Turecko či Spojené království. 224 U ratifikujících států lze dohledat řadu výhrad a prohlášení, 225 které se ale týkají v této stati zkoumaných otázek jen zčásti. Pro tento pohled srov. též BOLL, A. M. Multiple Nationality and International Law , Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, ss. 97-98, GOLDSTON, J. A. Holes in the Rights Framework: Racial Discrimination, Citizenship, and the Rights of Noncitizens , Ethics & International Affairs, Volume 20, Issue 3, September 2006, s. 323. 219 Srov. též HAILBRONNER, K. Nationality in Public International Law and European Law. In BAUBOCK R., ERSBOLL, E., GROENENDIJK, K., WALDRAUCH, H. (eds.) Acquisition and Loss of Nationality: Policies and Trends in 15 European States . IMISCOE Research Series, 2006. K tomuto posunu dochází u některých vnitrostátních úprav, příklady uvádíme níže v poznámce pod čarou č. 23. 220 Takto – byť trochu jinými slovy – hodnotí posun ve své stati SPIRO, J. P., op. cit., ss. 717-719. 221 Úmluva o státním občanství z roku 1997, ETS No. 066. V roce 2000 vstoupila v platnost. Z rychlého vstupu v platnost nelze dovozovat, že by šlo o problematiku, se kterou státy souhlasily a v krátkém čase ji ratifikovaly či k ní přistoupily. Úmluva požadovala tři ratifikace, což je zároveň počet, který není u smluv Rady Evropy až tak neobvyklý. 222 Srov. čl. 27 odst. 1 EÚSO. Uvedené možnosti ale doposud žádný ze států nevyužil. 223 Evropská úmluva o zrušení víz pro uprchlíky z roku 1959, ETS No. 031, která má 23 smluvních stran, Evropská charta regionálních či menšinových jazyků z roku 1992, ETS No. 148, která má 25 smluvních stran, Evropská úmluva o extradici, ETS No. 024, která má 50 smluvních stran. 224 Srov. seznam smluvních stran dané úmluvy dostupný na webových stránkách Rady Evropy. Rada Evropy [online], dostupné z: [cit. 2017-04-20]. 225 Srov. seznam výhrad a prohlášení k Úmluvě o státním občanství. Rada Evropy [online] dostupné z: [cit. 2017-04-20].

81