SLP 12 (2017)

͹. Další substantivní a procesní podmínky odnímání občanství z pohledu mezinárodního práva V úpravě státního občanství bylo podle názorů nauky vytvořeno jen malé množství obyčejů. Podle O. Dorra sem patří zákaz diskriminace, svévolného odnětí státního ob- čanství a nedobrovolného zbavení státního občanství z důvodu uzavření manželství. 237 Vysvětlující zpráva k Evropské úmluvě o státním občanství sem zařadila i povinnost vyhnout se bezdomovectví, 238 což se ale vzhledem k relativně malému množství smluv- ních států u příslušných instrumentů a přetrvávající praxi nemalého množství osob bez státní příslušnosti zdá neopodstatněné. 239 Je zřejmé, že odnímání občanství je tedy zčásti regulováno i mezinárodním obyčejem. Množství smluvních závazků států v posledním století výrazně vzrostlo, byť je jejich přijímání leckdy rezervované. Dlouhou dobu se státy věnovaly úpravě otázek snižo- vání počtu dvojích či vícerých občanství osob či potřebě řešit situaci vdaných žen, které pozbývají občanství ex lege z důvodu vstupu do manželství se státním občanem státu jiného. Ještě v roce 1963 byla v rámci Rady Evropy uzavřena regionální Úmluva o omezení případů vícerého státního občanství a o vojenské povinnosti v případech vícerého státního občanství, která byla změněna až v roce 1993 směrem k možnosti dvojího občanství v úzce specifikovaných případech, mj. pro manžele či manželky po- cházející z různých států, resp. pro jejich děti. Česká republika byla také až donedávna vázána řadou bilaterálních smluv, které upravovaly status osob s dvojím občanstvím. Od 50. let 20. století začaly státy věnovat pozornost otázkám bezdomovectví, 240 téma občanství se pak objevilo v řadě lidskoprávních instrumentů. 241 Jsou to ostatně přede- vším závazky států v oblasti ochrany lidských práv, které ovlivňují jejich výsostná práva v oblasti státního občanství. Vysvětlující zpráva k EÚSO hovoří o nových idejích, které se objevily v důsledku změn ve vnitrostátním i mezinárodním právu, a o potřebě jejich sdružení do jednoho textu, 242 kterým se stala právě tato smlouva. Limity vzniku bezdomovectví pro státy znamenají omezení volnosti v jejich úpravě nabývání a pozbývání státního občanství, vztahují se tedy k samotné možnosti učinit právě ten krok k odebrání státního občanství. V námi zkoumaném regionu, tj. u států, které jsou či potenciálně mohou být smluvními stranami EÚSO, byly tyto limity přija- ty; řada států akceptuje závazky Úmluvy o omezení případů bezdomovectví. Do otázek procesních smluvní instrumenty vstupují minimálně, regionálně se ale lze opřít o judi- 237 Srov. DORR, O. Nationality. In Max Planck Encyclopedia of Public International Law. Oxford Public International Law, [online], dostupné z: < http://opil.ouplaw.com > [cit. 2017-06-29]. 238 Srov. Vysvětlující zpráva k Evropské úmluvě o státním občanství, bod 33. 239 Podle našeho názoru nejsou splněny podmínky pro vznik obyčeje. Neexistuje zde opinio iuris , přesvěd- čení o právní závaznosti, resp. jistě ne na univerzální úrovni, byť na regionální bychom o něm mohli pro evropský region uvažovat, neexistuje zde ani usus longaevus , kvalifikovaná praxe. 240 Úmluva o postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961. 241 Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. 242 Srov. vysvětlující zpráva k EÚSO, bod 11.

84