SLP 12 (2017)

a) Odlišné postavení nositelů jednoho a dvojího státního občanství Je vcelku jednoznačně přijímáno, že bezdomovectví je nežádoucí, a řada států je vázána mezinárodními závazky k předcházení jeho vzniku. 259 V našem přehledu jsme ukázaly, že všechny zkoumané státy kladou na prevenci proti bezdomovectví důraz a odchylky jsou výjimečné. Odnímání občanství je tedy, pokud je zavedeno, otevřené zpravidla jen ve vztahu k nositelům dvojího občanství. Současné debaty o odlišném postavení nositelů jednoho a dvojího státního občanství z hlediska možnosti odnětí občanství se proto nevedou v tom směru, že bychom snad měli občanství odnímat i těm občanům, kteří mají právě jen jedno občanství, ale spíše jako zpochybnění odní- mání státního občanství celkově, protože se vytváří nerovnováha v postavení různých občanů a možné vytváření občanů „druhé kategorie“. Znevýhodnění dvojích státních občanů je problematické i pro státy, které jsou stra- nami Evropské úmluvy o státním občanství, protože jsou vázány jejím ustanovením čl. 17 odst. 1, které zakotvuje, že „státní občané smluvního státu, kteří mají ještě další státní občanství, budou mít na území toho smluvního státu, kde trvale pobývají, stejná práva a povinnosti jako ostatní občané tohoto smluvního státu.“ I Evropský soud pro lidská práva (dále též ESLP) se v některých případech postavil proti rozdílnému postavení nositelů jednoho a dvojího státního občanství (například ve vztahu k volitelnosti do parlamentu 260 ), ale zobecnění tohoto přístupu mimo dané konkrétní kauzy je sporné. 261 Ve výše zmíněném případu K2 proti Spojenému království (tedy proti státu, který není vázán Evropskou úmluvou o státním občanství) se jednalo o nositele dvojího občanství a stěžovatel namítal i diskriminaci oproti nositelům jen jednoho státního občanství. ESLP téma věcně neadresoval z důvodu nevyčerpání dostupných domácích prostředků nápravy. 262 Nicméně ESLP se věnoval úvaze, jak silné pouto měla daná osoba k Súdánu – státu, jehož občanství mu po odnětí britského občanství zůstalo. Z toho by bylo možné usuzovat, že pokud by například pouto k jinému státu bylo zce- la formální, nemuselo by odnětí občanství projít přes test ESLP, který v těchto věcech zkoumá z hlediska přípustnosti zásahu do práva na ochranu soukromého života dvě otázky: 1. jestli odnětí občanství nebylo projevem libovůle a 2. jaké dopady bude mít na jednotlivce. 263 259 Přehledné shrnutí současného mezinárodněprávního stavu v otázce ochrany před bezdomovectvím je obsaženo např. v nesouhlasném stanovisku soudce Pinto de Albuquerque ve věci ESLP, Ramadan proti Maltě , stížnost č. 76136/12, rozsudek ze dne 21. června 2016. 260 ESLP, Tănase proti Moldavsku , stížnost č. 7/08, rozsudek ze dne 27. dubna 2010, 261 KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář . 1 vydání. C. H. Beck 2012, ss. 1341-1342. 262 ESLP, K2 proti Spojenému království, stížnost č. 42387/13, rozhodnutí ze dne 7. února 2017. 263 ESLP, Ramadan proti Maltě , stížnost č. 76136/12, rozsudek ze dne 21. června 2016. Z judikatury ale vyplývá i to, že pro ESLP může být akceptovatelné i odnětí občanství, které vede dokonce k bezdomo- vectví osoby, jestliže daný stát nepodniká další kroky jako např. vyhoštění, které by už mohly podle ESLP nepřípustně zasáhnout do jejího soukromého a rodinného života (tamtéž, § 90).

90