SLP 12 (2017)

Dalším faktorem, který by měl být zohledněn a který může hrát velkou praktickou roli, je, zda se daná osoba vůbec může svého druhého občanství platně vzdát (a tím se ochránit před možností odnětí občanství ve státě, který ho připouští jen ve vztahu k dvojím občanům). Některé státy totiž ve svém právu možnost vzdát se občanství vůbec nepřipouštějí, resp. je mohou vázat na své uvážení. 264 Dostáváme se zde tedy k odlišnému postavení nejen mezi nositeli jednoho a dvojího státního občanství, ale potenciálně i mezi nositeli dvojího občanství navzájem. b) Odlišné postavení rodilých a naturalizovaných občanů Rozdílný přístup k možnosti státu odejmout státní občanství z hlediska toho, jakým způsobem bylo občanství dané osoby nabyto, není neobvyklý. Nacházíme odlišnosti jak mezi státy, tak i v rámci jednotlivých právních úprav v právním řádu jednoho stá- tu, kdy různé případy odnětí jsou aplikovatelné na různě vymezené kategorie občanů z hlediska způsobu nabytí občanství. Nabízí se tedy otázka, do jaké míry je daný pří- stup v souladu s principem rovnosti před zákonem. Jak jsme již uvedly výše, EÚSO obsahuje k možnosti odlišného přístupu tohoto typu ustanovení v čl. 5 odst. 2, podle něhož se „Každý smluvní stát … bude řídit zásadou nediskriminování mezi svými státními občany, ať nabyli státní občanství na- rozením nebo je získali později.“ Podle vysvětlivek k této úmluvě mají slova o tom, že se stát „bude řídit zásadou nediskriminování“ význam takový, že se nejedná o „man- datorní pravidlo, které by muselo být respektováno ve všech případech.“ 265 Nicméně i vzhledem k judikatuře ESLP, která spatřuje uvedené ustanovení coby doklad trendu k určitému evropskému standardu, není na místě význam tohoto ustanovení v prak- tické rovině podceňovat a bude záležet na legitimitě tvrzeného cíle odlišného přístupu a na kvalitě jeho zdůvodnění. ESLP použil ustanovení čl. 5 odst. 2 EÚSO jako podpůrný argument v kauze Biao proti Dánsku , kde se jednalo o soulad aplikace dánskou legislativou stanoveného kri- téria délky občanství coby faktoru zvýhodňujícího možnost pro scelování rodin a kde ESLP tuto aplikaci posoudil jako nepřímou diskriminaci na základě etnicity, protože neúměrně dopadala na dánské občany nedánského etnického původu. Tento faktor možného napadení z hlediska nepřímé diskriminace nelze patrně vyloučit ani u úprav odnímání občanství, resp. jejich praktické aplikace. Z námi zkoumaných států má odlišnou úpravu odnímání občanství pro různé ka- tegorie občanů z hlediska titulu nabytí občanství například Francie (která není vázána EÚSO). Ústavní rada se několikrát k otázce rozdílného přístupu k rodilým a natu- ralizovaným občanům vyjádřila, přičemž shledala, že se sice nacházejí ve srovnatelné situaci, ale rozdílné zacházení postihující jen naturalizované občany je odůvodněné charakterem extrémně závadného jednání, které je důvodem pro odnětí. Navíc byl pro 264 WAUTELET, P., op. cit, s. 12 uvádí příklad Maroka, kde je prakticky velmi obtížné se občanství platně vzdát. 265 Vysvětlující zpráva k EÚSO, odst. 45.

91